Praštit - synonyma

uhodit (do hlavy)

Uhodit do hlavy: použít sílu nebo násilí, aby byl druhý člověk zraněn nebo bylo dosaženo nějakého cíle.

udeřit

Udeřit znamená fyzicky či psychicky napadnout někoho nebo něco silou.

bouchnout

Bouchnout znamená rychle a násilně narazit, vybouchnout nebo jinak pohnout.

hodit (kamenem)

Hodit: házet předměty, např. kameny, balónky, míče, aby se dostaly na místo nebo člověk.

vrhnout

Vrhnout znamená hodit něco daleko před sebe nebo od sebe.

mrštit

Mrštit znamená házet či vyhazovat kamkoli s rychlostí/silou.

zanechat <čeho>

Opustit, nechat něco za sebou, odložit, nechat nebo dát někomu jako dědictví.

nechat <čeho>

Nechat: dopustit až do konce, dovolit, umožnit, povolit.

upustit <od čeho>

Upustit: přestat se držet čeho (např. nároku, představy, myšlenky).

rozhodnout se (ke sňatku)

Rozhodnout se ke sňatku znamená učinit odvážné a závazné rozhodnutí o budoucnosti, které se vztahuje ke dvěma lidem.

vyřešit <co>

Vyřešit: najít řešení pro problém, úkol nebo situaci.

upadnout

Upadnout znamená padnout k zemi nebo do jiného místa z nejvyššího bodu, nebo upadnout do stavu neúspěchu, zoufalosti nebo bídy.

svalit se

Uskutečnit se rychlým způsobem, dojít k okamžitému konci; sesypat se, skončit.

žuchnout

Žuchnout je slangový výraz pro pád nebo nešťastnou kolizi, kdy člověk jen krátce padá a následně se zase zvedne.

seknout sebou

Udeřit se do země s plnou silou; obvykle provázené padnutím nebo ztrátou vědomí.

rýt <do čeho>

Rýt znamená vytvářet zářezy nebo drážky do povrchu materiálu pomocí mechanických nebo elektrických nástrojů.

vyvléci se <z čeho>

Vyvléci se: odstranit oblečení, obuvi či jiného předmětu z těla nebo z části těla.

nechat

Nechat: přenechat, opustit, dovolit, pustit, povolit, zanechat.

čouhat <z čeho>

Čouhat znamená vyfukovat rychle proudy vzduchu, jako když člověk vyfukuje vzduch z úst nebo nosu.

odvodit <co z čeho>

Odvodit znamená "vyvodit nebo učinit závěr z dřívějších informací nebo argumentů".

pouštět se <do čeho> (bezhlavě)

Pouštět se: bezhlavě se vrhnout do něčeho, s nezváženým rizikem a bez zohlednění následků.

vzdát se <čeho>

Vzdát se čeho: odpustit, opustit nebo toho zříci.

vytrhat <co z čeho>

Vytrhat znamená odtrhnout část nebo částice něčeho - např. list, vlákno, kus, kousky apod.

být pamětliv <čeho>

Být pamětliv <čeho> znamená vzpomínat na to, učit se z minulosti a nesouhlasit s čímkoli, co přináší škody.

vytrhnout <co z čeho>

Vytrhnout = odstranit něco z něčeho násilným trháním.

vzniknout <co z čeho>

Vzniknout: vytvořit se z ničeho, stvořit se.

zaplést se <do čeho>

Zaplést se do něčeho znamená přímo či nepřímo se zapojit nebo zapojovat se do činností, situací nebo vztahů.

nechat se oklamat

Být omylem, omylem nebo omylem klamán.

nechat (dům)

Nechat dům znamená ponechat ho ve stejném stavu, ve kterém se nachází.

vrývat <co do čeho>

Vrývat znamená vrtat nebo šroubovat s použitím šroubováku.

upadnout do snění

Upadnout do snění znamená uvolnit se a vychutnat si krásný, relaxační stav mysli a těla.

vrhnout se <na koho>

Vrhnout se na někoho znamená rychle a odhodlaně se soustředit na danou osobu nebo cíl.

vyřešit (spor)

Vyřešit spor znamená dosáhnout dohody mezi stranami, aby nastala trvalá a uspokojivá shoda.

zmocnit se <čeho>

Zmocnit se: uchopit, získat nebo udržet něco.

hledět si <čeho>

Hledět si čeho znamená dbát na to, aby se o něco staralo nebo se o ně postaralo.

seknout

Seknout znamená rychle a náhle ukončit situaci nebo akci.

vplést <co do čeho>

Vplést: začlenit do něčeho, čím se mění vzhled nebo struktura.

uhodit <koho>

Uhodit (někoho) znamená fyzicky napadnout a zasáhnout (někoho) rukou nebo jiným předmětem.

cenit si <koho n. čeho>

Cenit si: připisovat hodnotu, vážit si a uznávat pozitivní vlastnosti někoho nebo něčeho.

neobejít se <bez čeho>

Neobejít se bez čeho: bez toho se neobejít, nutné pro uskutečnění.

vyzouvat se <z čeho>

Odstranit obuv, boty, oděv nebo jinou část oděvu z těla.

nevšímat si <čeho>

Nevšímat si čeho znamená ignorovat to, nedávat pozor, nevnímat to.

obrys (hlavy)

Obrys je výraz pro obecnou formu něčeho, obzvláště pro nejasný nebo neostrý obraz nebo vnímání. Obvykle se používá k popisu hlavy nebo obličeje.