Seknout sebou - synonyma

uhodit (do hlavy)

Uhodit do hlavy: použít sílu nebo násilí, aby byl druhý člověk zraněn nebo bylo dosaženo nějakého cíle.

udeřit

Udeřit znamená fyzicky či psychicky napadnout někoho nebo něco silou.

bouchnout

Bouchnout znamená rychle a násilně narazit, vybouchnout nebo jinak pohnout.

hodit (kamenem)

Hodit: házet předměty, např. kameny, balónky, míče, aby se dostaly na místo nebo člověk.

vrhnout

Vrhnout znamená hodit něco daleko před sebe nebo od sebe.

mrštit

Mrštit znamená házet či vyhazovat kamkoli s rychlostí/silou.

zanechat <čeho>

Opustit, nechat něco za sebou, odložit, nechat nebo dát někomu jako dědictví.

nechat <čeho>

Nechat: dopustit až do konce, dovolit, umožnit, povolit.

upustit <od čeho>

Upustit: přestat se držet čeho (např. nároku, představy, myšlenky).

rozhodnout se (ke sňatku)

Rozhodnout se ke sňatku znamená učinit odvážné a závazné rozhodnutí o budoucnosti, které se vztahuje ke dvěma lidem.

vyřešit <co>

Vyřešit: najít řešení pro problém, úkol nebo situaci.

upadnout

Upadnout znamená padnout k zemi nebo do jiného místa z nejvyššího bodu, nebo upadnout do stavu neúspěchu, zoufalosti nebo bídy.

svalit se

Uskutečnit se rychlým způsobem, dojít k okamžitému konci; sesypat se, skončit.

žuchnout

Žuchnout je slangový výraz pro pád nebo nešťastnou kolizi, kdy člověk jen krátce padá a následně se zase zvedne.

hodit <co kam>

všimnout si <čeho>

Všimnout si něčeho je pozorně si všímat detaily, vypozorovat si informace, postřehnout něco, co by jinak bylo přehlíženo.

uchránit se <čeho>

Uchránit se: zbavit se nebezpečí, ohrožení, postihů apod., zabránit tomu, aby nastalo.

neexistence <čeho v čem>

Neschopnost existovat; absolutní neexistence.

nechat <co kde>

Nechat: ponechat, opustit, dovolit; ponechat (něco) na místě, nechat být (něco); nechat někoho, aby dělal něco; přestat se starat o něco.

zastávat se <čeho>

Zastávat se čeho znamená vyjádřit názor, že něco je správné, a bránit to.

zanechat

Zanechat znamená vzdát se čehokoliv nebo odejít, zanechat po sobě něco nebo někoho.

nechat <co>

Nechat: udělat něco tak, aby to zůstalo nebo se stalo daným způsobem; dopustit, aby se něco odehrálo.

dotknout se <čeho>

Dotknout se: fyzicky se dotknout, emotivně se prožít, intelektuálně pochopit, aby se dosáhlo porozumění.

nechat vystoupit

Odejít, opustit místo, nebo situaci.

mlátit <do čeho>

Mlátit: bušit do něčeho silou, případně něčím těžkým, aby byl cíl zničen nebo poškozen.

dbát <čeho n. na co>

Dbát na co znamená pečlivě sledovat a dodržovat něčí pokyny, rady nebo principy.

upustit (od smlouvy)

Upustit od smlouvy znamená vzdát se práv, která vyplývají z této smlouvy.

upadnout do (stavu)

Upadnout do (stavu) znamená ztratit vědomí, omdlít, či propadnout úzkosti, depresi nebo jinému negativnímu stavu.

vyřešit

Vyřešit znamená nalézt řešení či vyřešit problém nebo situaci.

stát se členem <čeho>

Přijmout členství v něčem, co zahrnuje jistá práva a povinnosti.

dát se <do čeho>

Dát se: začít se něčím zabývat, angažovat se v něčem.

oprostit <koho od čeho>

Oprostit znamená odstranit něčí vinu nebo odpovědnost, například omlouvou či odpouštěním.

odhlédnout <od čeho>

Odhlédnout: nevšímat si něčeho, učinit kompromis a odpustit věc.

oddálit <co od čeho>

Oddálit znamená vzdálit se, odložit na později, odvrátit se od čeho.

použít <čeho>

Použít (čeho): vytvořit, zaměřit se nebo využít něco k uskutečnění určitého účelu.

zbavit se <čeho>

Odstranit či se zbavit čeho, odhodit nebo se zbavit něčeho.

zabrat se <do čeho>

Zabrat se do čeho znamená získat kontrolu, vládnout, zaměřit se nebo se angažovat.

vypadávat <co z čeho>

Vypadávat: odcházet nebo se vzdalovat postupně nebo náhle, často bez varování.

zasáhnout <do čeho>

Zasáhnout znamená přijmout okamžité opatření k boji proti něčemu nebo k omezení škod, které by se mohly vyskytnout.

vyslovení <čeho>

Vyslovení: čeho - Zkratka pro "čeho se týká", označuje otázku "o čem je řeč?".

těžit <z čeho>

Těžit znamená získávat nebo vytěžit něco, co je užitečné, jako jsou suroviny, surový materiál nebo energie.

být původcem <čeho>

Být původcem je označení pro osobu, která je zodpovědná za vytvoření nebo vznik něčeho.

vznikat <z čeho>

Vznikat: objevovat se, být zdrojem počátku; získávat postupně existenci či sílu.