Facebook

Hodit (kamenem) - synonyma

Celkem nalezeno 14 synonym ke slovu hodit (kamenem).

Význam: Hodit: házet předměty, např. kameny, balónky, míče, aby se dostaly na místo nebo člověk.

uhodit (do hlavy)

Uhodit do hlavy: použít sílu nebo násilí, aby byl druhý člověk zraněn nebo bylo dosaženo nějakého cíle.

udeřit

Udeřit znamená fyzicky či psychicky napadnout někoho nebo něco silou.

bouchnout

Bouchnout znamená rychle a násilně narazit, vybouchnout nebo jinak pohnout.

vrhnout

Vrhnout znamená hodit něco daleko před sebe nebo od sebe.

mrštit

Mrštit znamená házet či vyhazovat kamkoli s rychlostí/silou.

zanechat <čeho>

Opustit, nechat něco za sebou, odložit, nechat nebo dát někomu jako dědictví.

nechat <čeho>

Nechat: dopustit až do konce, dovolit, umožnit, povolit.

upustit <od čeho>

Upustit: přestat se držet čeho (např. nároku, představy, myšlenky).

rozhodnout se (ke sňatku)

Rozhodnout se ke sňatku znamená učinit odvážné a závazné rozhodnutí o budoucnosti, které se vztahuje ke dvěma lidem.

vyřešit <co>

Vyřešit: najít řešení pro problém, úkol nebo situaci.

upadnout

Upadnout znamená padnout k zemi nebo do jiného místa z nejvyššího bodu, nebo upadnout do stavu neúspěchu, zoufalosti nebo bídy.

svalit se

Uskutečnit se rychlým způsobem, dojít k okamžitému konci; sesypat se, skončit.

žuchnout

Žuchnout je slangový výraz pro pád nebo nešťastnou kolizi, kdy člověk jen krátce padá a následně se zase zvedne.

seknout sebou

Udeřit se do země s plnou silou; obvykle provázené padnutím nebo ztrátou vědomí.

Podobná synonyma

dotýkat se <čeho>

Fyzický kontakt nebo dotek; přiblížení se k čemukoliv s úmyslem jej ovládat, zkoumat nebo vyjadřovat emoce.

upadnout do spánku

Usnout, ztratit vědomí, uvolnit se a relaxovat.

zbavit se <čeho>

Odstranit, zbavit se čeho nežádoucího.

natlačit <co do čeho>

Natlačit znamená zmáčknout nebo stlačit něco do menšího prostoru.

mlátit <do čeho>

Mlátit: bušit do něčeho silou, případně něčím těžkým, aby byl cíl zničen nebo poškozen.

vytěsnit <co z čeho>

Vytěsnit znamená vyhnout se, vyloučit, odstranit nebo vyřadit co z čeho.

domáhat se <čeho>

Domáhat se: trvat na něčem; požadovat něco s odhodláním a pevnou vůlí.

neznalý <čeho>

Neznalý = nedostatečně informovaný, neinformovaný o něčem; neznalost.

vyprostit <z čeho>

Vyprostit: osvobodit, zbavit zajetí či omezení.

nechat se napálit

Nechat se napálit znamená podstoupit neoprávněnou nebo neúměrnou ztrátu nebo zneužití tím, že se člověk nechá oklamat nebo ošálit.

získat znalost <čeho>

Získat znalost znamená pochopit, porozumět a naučit se o čemkoli.

vpíjet se <do čeho>

Vpíjet se: pronikat do něčeho, intenzivně to pozorovat a studovat.

uhodit

Uhodit znamená něco trefit nebo narazit do něčeho sílou.

vrhnout se <na koho>

Rozhodnout se něco udělat a okamžitě se do toho pustit.

nedostávat se <čeho>

Nedostávat se: jít proti směru, nedosáhnout cíle, neuspět.

čouhat <z čeho>

Čouhat znamená vyfukovat rychle proudy vzduchu, jako když člověk vyfukuje vzduch z úst nebo nosu.

uhodit (rákoskou)

Uhodit = fyzicky napadnout nebo udeřit, obvykle za použití předmětu jako třeba rákosky.

ubývat <čeho>

Ubývat znamená postupně klesat nebo mizet.

vtékat <do čeho>

Vtékat znamená proudit nebo protékat do něčeho, například voda do nádoby nebo proud slov do uší.

zanechat

Zanechat znamená opustit něco nebo někoho nebo zanechat po sobě stopu.

zaplést se <do čeho>

Zaplést se: použít návaznost, aby se něco spojilo do jednoho celku.

pocházet <z čeho>

Pocházet znamená být původem nebo začátkem odpovídajícího času nebo místa.

plést se <komu do čeho>

Plést se znamená vměšovat se do něčí práce, zasahovat nezvaně do čehokoliv, co nás nezajímá.

distancovat se <od čeho>

Odstoupit a zůstat ve fyzické nebo emocionální vzdálenosti od čeho.

praštit sebou

Rozvalit se, svalit se na zem nebo se ocitnout v nečekané situaci.

ustoupit <od čeho>

Ustoupit = zrušit svůj postoj a opustit původní pozici.

dočkat se <čeho>

Dočkat se znamená dosáhnout něčeho po dlouhém čekání, často s napětím.

zařízení <čeho>

Zařízení: předmět, nástroj nebo systém sloužící k provádění konkrétní funkce.