Mrštit - synonyma

hodit (oštěpem)

Hodit oštěpem: vystřelit oštěp do vzdálenosti pomocí silného hodu.

vrhnout

uhodit (do hlavy)

Uhodit do hlavy: použít sílu nebo násilí, aby byl druhý člověk zraněn nebo bylo dosaženo nějakého cíle.

udeřit

Udeřit znamená fyzicky či psychicky napadnout někoho nebo něco silou.

bouchnout

Bouchnout znamená rychle a násilně narazit, vybouchnout nebo jinak pohnout.

hodit (kamenem)

Hodit: házet předměty, např. kameny, balónky, míče, aby se dostaly na místo nebo člověk.

zanechat <čeho>

Opustit, nechat něco za sebou, odložit, nechat nebo dát někomu jako dědictví.

nechat <čeho>

Nechat: dopustit až do konce, dovolit, umožnit, povolit.

upustit <od čeho>

Upustit: přestat se držet čeho (např. nároku, představy, myšlenky).

rozhodnout se (ke sňatku)

Rozhodnout se ke sňatku znamená učinit odvážné a závazné rozhodnutí o budoucnosti, které se vztahuje ke dvěma lidem.

vyřešit <co>

Vyřešit: najít řešení pro problém, úkol nebo situaci.

upadnout

Upadnout znamená padnout k zemi nebo do jiného místa z nejvyššího bodu, nebo upadnout do stavu neúspěchu, zoufalosti nebo bídy.

svalit se

Uskutečnit se rychlým způsobem, dojít k okamžitému konci; sesypat se, skončit.

žuchnout

Žuchnout je slangový výraz pro pád nebo nešťastnou kolizi, kdy člověk jen krátce padá a následně se zase zvedne.

seknout sebou

Udeřit se do země s plnou silou; obvykle provázené padnutím nebo ztrátou vědomí.

použít <čeho>

Použít (čeho): vytvořit, zaměřit se nebo využít něco k uskutečnění určitého účelu.

dožadovat se <čeho>

Příst o což, domáhat se čeho.

účastnit se <čeho>

Účastnit se znamená být součástí daného dění, aktivně se do něj zapojovat a podílet se na něm.

týt <z čeho>

Týt je slangové slovo pro "ucpat" nebo "zastavit", obvykle používané ve vztahu k zastavení nějakého druhu chování.

vyplývat <z čeho>

Vyplývat znamená vycházet z určité skutečnosti nebo informace a dospět k určité závěrečné myšlence.

upadnout do (dluhů)

Upadnout do dluhů znamená být zadluženým a nezvládat splácet pohledávky.

nevšimnout si <čeho>

Nepozorně přehlédnout; nezaregistrovat; nevšimnout si něčeho.

odvozovat <co z čeho>

Odvozovat znamená vyvozovat, dospívat k závěru z určitých důkazů či informací.

zbavovat <čeho>

Zbavovat se: osvobozovat se od čeho nebo se oddělit od čeho.

chopit se <čeho>

Chopit se čeho znamená získat do svého vlastnictví nebo se ujmout činnosti, čeho se týče.

zmocnit se <čeho>

Zmocnit se čeho: získat kontrolu nad čím.

nechat propadnout

Zapomenout, nechat bez odezvy, ignorovat, nebrat v potaz.

přejít <kolem čeho>

Přejít kolem něčeho znamená projít kolem toho, projít kolem a nezastavit se.

vyvarovat se <čeho>

Vyvarovat se: nečinit, neprovádět, nezúčastnit se.

odchýlit se <od čeho>

Odchýlit se od čeho znamená činit něco odlišného či jiného, než je obvyklé či očekávané.

zatáhnout <koho do čeho>

Zatáhnout znamená fyzicky či metaforicky přitáhnout nebo přivést někoho do něčeho.

být součástí <čeho>

Být součástí čeho je zapojit se do činnosti nebo procesu, který je již zahájen.

domáhat se <čeho>

Domáhat se: prosazovat požadavek, nárokovat si něco.

abstrahovat <od čeho>

Abstrahovat znamená odvozovat obecné vlastnosti z konkrétních případů.

plést se <komu do čeho>

Plést se znamená vměšovat se do něčí práce, zasahovat nezvaně do čehokoliv, co nás nezajímá.

nechat (dům)

Nechat dům znamená ponechat ho ve stejném stavu, ve kterém se nachází.

nabýt <čeho>

Nabýt znamená získat, získat vlastnictví, získat význam, vědomosti nebo dovednosti.

oprostit <koho od čeho>

Oprostit znamená odstranit něčí vinu nebo odpovědnost, například omlouvou či odpouštěním.

vyváznout <z čeho>

Vyváznout = uniknout nebo se zachránit z nebezpečné situace.

strkat nos <do čeho>

Strkat nos do čehokoliv: znamená zasahovat do cizích záležitostí, zasahovat do čehokoliv nezvaně a bez souhlasu.

nechat

Nechat: ponechat, připustit, dovolit, nebránit se.

zanechat

Zanechat znamená opustit, nechat, zůstat po něčem za sebou.

oddělovat <co od čeho>

Oddělovat znamená rozdělit jednu věc od druhé, aby byly izolovány.

odběhnout <od čeho>

Odběhnout: odejít rychle (z místa nebo situace).