Mrštit - synonyma

hodit (oštěpem)

Hodit oštěpem: vystřelit oštěp do vzdálenosti pomocí silného hodu.

vrhnout

uhodit (do hlavy)

Uhodit do hlavy: použít sílu nebo násilí, aby byl druhý člověk zraněn nebo bylo dosaženo nějakého cíle.

udeřit

Udeřit znamená fyzicky či psychicky napadnout někoho nebo něco silou.

bouchnout

Bouchnout znamená rychle a násilně narazit, vybouchnout nebo jinak pohnout.

hodit (kamenem)

Hodit: házet předměty, např. kameny, balónky, míče, aby se dostaly na místo nebo člověk.

zanechat <čeho>

Opustit, nechat něco za sebou, odložit, nechat nebo dát někomu jako dědictví.

nechat <čeho>

Nechat: dopustit až do konce, dovolit, umožnit, povolit.

upustit <od čeho>

Upustit: přestat se držet čeho (např. nároku, představy, myšlenky).

rozhodnout se (ke sňatku)

Rozhodnout se ke sňatku znamená učinit odvážné a závazné rozhodnutí o budoucnosti, které se vztahuje ke dvěma lidem.

vyřešit <co>

Vyřešit: najít řešení pro problém, úkol nebo situaci.

upadnout

Upadnout znamená padnout k zemi nebo do jiného místa z nejvyššího bodu, nebo upadnout do stavu neúspěchu, zoufalosti nebo bídy.

svalit se

Uskutečnit se rychlým způsobem, dojít k okamžitému konci; sesypat se, skončit.

žuchnout

Žuchnout je slangový výraz pro pád nebo nešťastnou kolizi, kdy člověk jen krátce padá a následně se zase zvedne.

seknout sebou

Udeřit se do země s plnou silou; obvykle provázené padnutím nebo ztrátou vědomí.

zastrčit <co do čeho>

Zastrčit znamená zasunout předmět do otvoru nebo prostoru, aby byl schován.

dotýkat se <čeho>

Fyzicky se dotknout, pracovat s čím, manipulovat s čím.

hodit <po kom>

Hodit po kom znamená ohradit se proti někomu, odmítnout jeho názory nebo postoje.

vrhnout se (na zem)

Padnout na zem; upadnout v náhlém úprku nebo vyjádřit něčím silným emocí.

vpravit se <do čeho>

Vpravit se: dostat se dovnitř, začlenit se.

abstrahovat <od čeho>

Abstrahovat: Odvodit podstatné vlastnosti a vztahy a ignorovat detaily.

doprošovat se <čeho>

Doprošovat se čeho je prosit o něco s prosbou, aby bylo přijato.

dopracovat se <čeho>

Dopracovat se něčeho: dokončit, dovést činnost až do konce.

hledět si <čeho>

Hledět si něčeho je důkladně se zaměřit na to, aby bylo dosaženo žádaného cíle.

nevšímat si <čeho>

Ignorovat, nevšímat si čeho/koho.

uvolnit <koho z čeho>

Uvolnit znamená odstranit zábrany, překážky a nedostupnost: uvolnit člověka z moci, ze strachu, z omezení.

vyřešit

Vyřešit znamená nalézt řešení či vyřešit problém nebo situaci.

zmocnit se <čeho>

Získat plnou moc a kontrolu nad něčím.

včleňovat <co do čeho>

Včleňovat znamená zahrnout nebo začlenit něco do něčeho jiného.

švihnout sebou

Rychle se pohybovat, hodně se hýbat, nebo se rychle pohnout; obecně se dá říct, že švihnutí sebou znamená rychlý pohyb.

těžit <z čeho>

Těžit znamená získávat nebo vytěžit něco, co je užitečné, jako jsou suroviny, surový materiál nebo energie.

zanechat

Zanechat znamená opustit, nechat, zůstat po něčem za sebou.

domáhat se <čeho>

Domáhat se: prosazovat něčí práva nebo požadavky, vyvinout úsilí pro získání něčeho.

zahalovat <co do čeho>

Zahalovat znamená pokrýt nebo zakrýt něčím co je dostatečně silné na to, aby neprozradilo to, co je skryto.

dostat <koho do čeho>

Dostat: přivést/dostat někoho do daného stavu/situace.

zříci se <čeho>

Odmítnout nebo se vzdát něčeho; odmítnout či opustit činnost, názor, postoj nebo odpovědnost.

poznání <čeho>

Proces objevování, porozumění a učení se o daném tématu nebo jevu.

upadnout (úroveň)

Pád do nižší úrovně; zhoršení nebo snížení hodnoty, kvality nebo pozice.

dotknout se <čeho>

Dotknout se znamená fyzicky se dotýkat čeho/čeho a zároveň se s ním vyrovnat.

praštit sebou

Náhlý, silný pohyb dopředu, který se provádí s velkou rychlostí, často doprovázený zvukem bouchání.

nakládat <co do čeho n. na co>

Nakládat znamená přenášet nebo přesouvat z jednoho místa nebo prostoru do druhého.

odvrátit <koho od čeho>

Odvrátit znamená zabránit tomu, aby se něco stalo, například odvrátit někoho od nějakého jednání.

přenést <co do čeho>

Přenášet znamená přesunout něco z jednoho místa nebo stavu do druhého.

emancipovaný <od čeho>

Emancipovaný člověk je osoba, která získala plnou svobodu a práva, zbavila se omezujících předsudků a získala nezávislost.