Přidělit - synonyma
Celkem nalezeno 16 synonym ke slovu přidělit.
Význam: Přidělit znamená rozdělit nebo přiřadit něco někomu nebo něčemu.
uložit <komu> (práci)
Uložit
svěřit
Předat někomu důvěru, aby dohlížel nad čím nebo nad kým.
ustanovit do (funkce)
Ustanovit znamená stanovit něco definitivně nebo na dlouhodobý základ.
určit
Určit znamená specifikovat nebo stanovit detaily osoby, věci nebo situace.
poskytnout (byt)
Poskytnout byt znamená nabídnout někomu dlouhodobé nebo dočasné ubytování.
přiřknout
Přiřknout znamená přidělit nějakou vlastnost nebo schopnost nějaké osobě nebo věci.
určit <co>
Určit: vybrat nebo stanovit vhodnou osobu nebo věc pro daný účel.
vymezit
Vymezit znamená stanovit granice, hranice nebo meze něčeho.
vyhradit
Vyhradit znamená zřídit něco (např. prostor, čas, peníze) pro nějaký účel nebo osobu.
vypovědět <koho odkud>
Vypovědět někoho znamená ukončit jeho pracovní smlouvu, často s okamžitou platností.
vyhnat
Vyhnat je přinutit osobu nebo skupinu opustit dané místo silou nebo nátlakem.
vyobcovat
Vyobcovat znamená odstranit někoho ze společnosti, izolovat ho a zbavit ho společenských výhod.
vyhostit
Vyhostit znamená vyřadit někoho nebo něco z místa či prostoru - fyzicky ho/to odstranit.
uvést <co>
Uvést: představit či zahrnout (něco) do konkrétního kontextu.
předložit
Předložit znamená podat informace, dokumenty nebo návrhy příslušnému orgánu, osobě nebo instituci.
prokázat
Doložit nebo dokázat pravdivost či pravost něčeho.
Podobná synonyma
přemluvit <koho>
Přimět
hněvat se <na koho>
Hněvat se: projevovat silnou nelibost, rozčilovat se, vyjadřovat zlost
umučit <koho>
Umučit znamená přísně trestat nebo trýznit fyzickým nebo psychickým způsobem, až do smrti.
přemlouvat <koho>
Přemlouvat znamená vyjednávat, argumentovat a prosit o něco, často o souhlas s něčím.
zbavit <koho> dědictví
Odepřít někomu právo dědictví; znamená odejmout někomu nárok na dědictví nebo jeho část.
nabít <komu>
Nabít znamená předat nebo doplnit něčemu energii nebo informace. V kontextu mezi lidmi znamená nabít někomu motivaci, energii nebo odvahu.
nutit <koho> (do práce)
Nutit
uvrhovat <koho kam>
Uvrhovat znamená přemístit někoho nebo něco do jiného prostředí, často odlišného od toho původního.
postupovat <co komu>
Provádět krok po kroku činnosti v pořadí, které je nezbytné pro dosáhnutí cíle.
vyloudit <co z koho>
Vyloudit je vyvést, vynutit si (násilím) něco či někoho.
uhájit <koho n. co>
Uhájit: bránit, obhájit, ochránit, zachovat.
překážet <komu>
Bránit někomu v dosahování cílů nebo v jeho činnosti.
nevražit <na koho>
Nevražit na někoho znamená vést k němu neutrální, nebo přátelský vztah, bez jakýchkoli negativních pocitů.
odstranit (z funkce)
Odstranit znamená úplně odstranit, zrušit nebo zbavit se něčeho.
dohlédnout <na koho>
Dohlédnout na někoho znamená být pozorným a dbát na to, aby se co nejlépe zvládl úkol nebo situace.
dávat <komu> (cenu)
Přiznat/udělit někomu cenu/ocenění/odměnu/uznání za jeho úspěchy/výkon.
napadat <koho>
Napadat: přímo nebo nepřímo útočit na někoho fyzicky, verbálně nebo psychicky.
odstěhovávat <koho n. co>
Přestěhovat se z jednoho místa do jiného.
postihovat <koho>
Postihovat znamená trestat, udílet sankce a vynucovat dodržování pravidel.
ustanovit
Ustanovit znamená oficiálně stanovit, vyhlásit nebo nastolit něco.
překvapit <koho>
Překvapit
předhodit <co komu>
Předhodit znamená poskytnout něco někomu; dát ho mu nebo ho předat.
podráždit <koho>
Podráždit
vyšetřit <koho>
Vyšetřit znamená provést vyhodnocení a vyšetřování, aby se zjistily skutečnosti a příčiny pro určenou osobu nebo situaci.
krmit <koho n. co>
Krmit: dávat potravu; dodávat živin; podporovat činnosti a procesy.
postihnout <koho> (neštěstí)
Postihnout (neštěstí) znamená způsobit jeho přítomnost, projevit, zažít nebo trpět.
uvidět <koho n. co>
Uvidět: spatřit, objevit, zaznamenat, pozorovat; znamená vidět něco/někoho nebo něco pozorovat.
zošklivit <co komu>
Znehodnotit či poškodit vzhled člověka nebo věci.
svěřovat se <komu>
Otevřít se někomu, sdílet s ním své myšlenky, pocity a trápení.
svěřit <komu> (funkci)
Předat někomu konkrétní odpovědnost a pravomoci pro správu úkolu nebo funkce.