Vymezit - synonyma

určit <co>

Určit: vybrat nebo stanovit vhodnou osobu nebo věc pro daný účel.

přidělit

Přidělit znamená rozdělit nebo přiřadit něco někomu nebo něčemu.

vyhradit

Vyhradit znamená zřídit něco (např. prostor, čas, peníze) pro nějaký účel nebo osobu.

vypovědět <koho odkud>

Vypovědět někoho znamená ukončit jeho pracovní smlouvu, často s okamžitou platností.

vyhnat

Vyhnat je přinutit osobu nebo skupinu opustit dané místo silou nebo nátlakem.

vyobcovat

Vyobcovat znamená odstranit někoho ze společnosti, izolovat ho a zbavit ho společenských výhod.

vyhostit

Vyhostit znamená vyřadit někoho nebo něco z místa či prostoru - fyzicky ho/to odstranit.

uvést <co>

Uvést: představit či zahrnout (něco) do konkrétního kontextu.

předložit

Předložit znamená podat informace, dokumenty nebo návrhy příslušnému orgánu, osobě nebo instituci.

prokázat

Doložit nebo dokázat pravdivost či pravost něčeho.

definovat <co>

Definovat znamená jasně a precizně vymezit význam pojmu.

určit

Určit znamená stanovit, definovat nebo identifikovat rozsah, hranice nebo parametry něčeho.

ohraničit <co>

Ohraničit: vymezit, stanovit meze, určit hranice.

omezit

Omezit znamená stanovit nebo stanovovat hranice, limity nebo meze.

naštvat <koho>

Naštvat znamená rozzlobit někoho, rozčílit ho nebo dát najevo svůj rozhořčený postoj vůči němu.

rozkřiknout se <na koho>

Rozkřiknout se znamená křičet na někoho naříkativně, aby si uvědomil svou chybu nebo aby se za ní omluvil.

pustit se <do koho>

Pustit se do něčeho znamená začít se něčím zabývat nebo se do toho zapojit.

předbíhat <koho>

Předbíhat znamená předstihnout ostatní, být před nimi a dosáhnout něčeho dříve než ostatní.

potrestat <koho>

Potrestat: udělit trest nebo postih za nějakou provinění; trestat za porušení norem.

využít <koho>

Využít znamená využít jeho schopností, znalostí a dovedností ve prospěch sebe nebo jiného subjektu.

ozbrojit <koho>

Ozbrojit (koho) znamená dodat mu zbraně a výzbroj, aby byl schopen chránit sebe nebo jiné.

kritizovat <koho>

Kritizovat znamená zpochybňovat či hodnotit činnost, jednání nebo názor druhého člověka.

popravovat <koho>

Popravovat znamená usmrcovat někoho trestným činem, obvykle je to trest smrti.

odstrašovat <koho>

Odstrašovat: stavět koho do nepříznivé pozice, vyvolávat strach, aby zabránil něčemu provést.

zaujímat <co koho>

Zaujímat je vyjadřovat názor nebo stanovisko k něčemu, zaujmout postoj, vyvolat pozornost.

zohavit <koho>

Zohavit znamená změnit vzhled někoho z lepšího na horší nebo ho oslabit.

nahradit <koho>

Vyměnit koho/co za něco jiného; začít používat něco jiného místo toho původního.

namířit <na koho n. co>

Namířit: směrovat něco, někam, na někoho.

uvidět <koho>

Uvidět znamená spatřit osobu nebo věc fyzicky nebo mentálně.

šatit <koho>

Šatit znamená oblékat nebo oblékat někoho: přikrývat ho/ji oděvy, aby byl/a vhodně oblečený/a.

uvěznit <koho>

Uvěznit znamená omezit jeho svobodu pohybu a vzít jeho práva.

vystrojit <koho>

Vystrojit znamená obléknout člověka do ozdobného oblečení pro slavnostní příležitost.

zřídit <koho> (nemoc)

Zřídit koho: přiřadit diagnózu a přijmout opatření k léčbě nemoci.

pochválit <koho> (velmi)

Pochválit znamená ocenit jeho činy či výkon velmi slovy chvály.

působit <na koho> (silně)

Působit na někoho silně: vyvolat na něj významný, zřetelný a trvalý vliv.

zkopat <koho>

Zkopat znamená přemoci někoho fyzicky a zasáhnout ho, obvykle s cílem způsobit bolest.

polekat <koho>

Polekat znamená vtipně, nebo i vážně, napomenout člověka a vyjádřit mu svůj názor.

hubovat <koho>

Hubovat znamená přísně kritizovat nebo se snažit ožebračit někoho.

zaškrtit <koho>

Zaškrtit znamená potvrdit nebo schválit něčí přítomnost, příspěvek nebo účast.

vykrádat <koho>

Vykrádat znamená ukrást někomu věci nebo peníze.

osvobodit <koho>

Uvolnit někoho z pout, povinností nebo jiného omezení/závazku.

posuzovat <koho n. co>

Posuzovat znamená analyzovat, zkoumat nebo hodnotit něco nebo někoho.

smířit <koho>

Smířit se znamená přijmout skutečnost, že něco se už nemůže změnit, a najít klid v urovnání vztahu s druhou stranou.