Facebook

Určit - synonyma

Celkem nalezeno 15 synonym ke slovu určit.

Význam: Určit znamená specifikovat nebo stanovit detaily osoby, věci nebo situace.

uložit <komu> (práci)

Uložit práci znamená předat jeho práci včas a v pořádku někomu jinému.

svěřit

Předat někomu důvěru, aby dohlížel nad čím nebo nad kým.

ustanovit do (funkce)

Ustanovit znamená stanovit něco definitivně nebo na dlouhodobý základ.

poskytnout (byt)

Poskytnout byt znamená nabídnout někomu dlouhodobé nebo dočasné ubytování.

přiřknout

Přiřknout znamená přidělit nějakou vlastnost nebo schopnost nějaké osobě nebo věci.

stanovit <co>

Stanovit: vymezit, určit, definovat.

vymezit

Vymezit znamená definovat, určit hranice nebo význam pojmu.

vytyčit

Stanovit, ohraničit, určit míru či směr.

vytknout

Vytknout znamená vyslovit názor nebo kritiku někomu jinému.

jmenovat <koho>

Jmenovat znamená určit někoho určitou funkcí, úřadem nebo místem.

ustanovit

Ustanovit znamená stanovit, zřídit nebo vyhlásit něco jako platné a závazné.

nominovat

Nominovat znamená udělit někomu oficiální čest nebo pozici.

zjistit <co>

Zjistit: poznat, dostat se k informacím; prozkoumat, objevit pravdu.

rozpoznat

Uhodnout, identifikovat; zjistit, prozkoumat.

determinovat

Determinovat znamená určit, stanovit nebo rozhodnout o určité věci.

Podobná synonyma

stanovit

Stanovit znamená určit, pevně určit, definovat nebo vymezit.

uložit <komu> (trest)

Imponovat trest (fyzický nebo jiný) komu za provinění.

dotírat <na koho>

Dotírat je trvalé a obtěžující připomínání, přesvědčování nebo vyžadování něčeho od někoho.

zkrotit <koho n. co>

Zkrotit znamená přimět koho nebo něco k poslušnosti, ovládnout jeho nebo jeho činnost.

zbít <koho>

Zbít koho znamená fyzicky napadnout ho, obvykle rány nebo údery, nebo jinými silnými způsoby, aby se mu ublížilo.

doběhnout <koho>

Doběhnout znamená dostihnout jej a dosáhnout stejného místa jako on.

vyhodit <koho>

Vyhodit: odstranit, vyloučit, vyřadit, vyřídit, poslat pryč.

ukázat <co komu>

Ukázat znamená předvést, předložit, ukázat druhému něco konkrétního.

odbýt <koho>

Odbýt znamená rychle a bez ceremonií odmítnout něčí návrhy, názory či žádosti.

utrápit <koho>

Utrápit znamená fyzicky či psychicky trýznit, zneužívat, ubližovat nebo znepříjemňovat život.

hubovat <koho>

Hubovat znamená kritizovat nebo vyčítat někomu jeho chování nebo slova.

vyučovat <koho>

Vyučovat znamená učit, instruovat a poskytovat informace konkrétní osobě.

zjistit

Zjistit znamená získat informace nebo znalosti skrze výzkum, pozorování nebo dotazování.

zaútočit <na koho>

Zaútočit znamená fyzicky nebo psychicky napadnout osobu nebo skupinu.

vzdání se (funkce)

Vzdání se je akce, kdy člověk odmítá mít či užívat něco nebo nějakou pozici, často s přijetím osobních důsledků.

disgustovat <koho>

Vyvolávat odpor, vzbuzovat rozčarování, náladu ošklivosti nebo znechucení u někoho.

poslat pryč <koho n. co>

Odeslat někoho nebo něco pryč; ukončit jejich přítomnost.

hledět si <koho>

Hledět si někoho znamená pečovat o něj, pečovat o jeho dobro a dobře se o něj starat.

dohonit <koho>

Dohonit znamená vyčerpat danou osobu ve vzdálenosti, kterou mezi sebou máte.

vypudit <koho>

Vypudit znamená vyhostit, propustit někoho bez možnosti vrátit se.

odporovat <komu> (drze)

Odmítat příkazy nebo názory druhých, často s drzostí nebo odvahou.

probudit <koho>

Probudit znamená vzbudit někoho z jeho spánku nebo ospalosti.

šikanovat <koho>

Šikanovat je verbální nebo fyzické týrání člověka, které zahrnuje činy, které je příjemcem považován za nebezpečné nebo rozrušující.

plísnit <koho>

Plísnit znamená kritizovat nebo hanit někoho nepřiměřeně, často za účelem zesměšňování.

vyhýbat se <komu n. čemu>

Vyhýbat se je vyhnout se člověku nebo čemu, aby se vyhnul dané situaci.

rozzlobit <koho>

Rozzlobit: vyvolat zlost, podráždění u někoho; vyvolat v někom nepříjemné emoce.

dávat <komu> (rady)

Dávat rady je udělování porad nebo rad k něčemu konkrétnímu komu.

vyklestit <koho>

Vyklestit znamená odebrat z něj veškeré majetky, aby byl zbaven všeho, co má.

přisuzovat <komu> (osud)

Přisuzovat osud : odpovídat za výsledky činů nebo určitých událostí.