Jedině - synonyma

jen

Jen je částka, která je potřeba k dosažení něčeho; je to množství, které zabírá jen malý prostor.

jenom

Jenom je část slova, která znamená 'pouze', 'sami', 'jen'.

pouze

Pouze znamená přesně, bez jakýchkoliv jiných součástí či omezení.

toliko

Toliko znamená "jen tolik", znamená to omezení nebo omezenou míru.

výlučně

Výlučně znamená bez jakéhokoli jiného přístupu, zcela a jenom sám.

výhradně

Výhradně znamená jedině, pouze nebo výlučně; s vylučovacím účinkem; bez dalších možností.

leda

Leda je příslovce, které znamená "jen, snad, pouze, právě, skoro" a označuje nejmenší možnou míru.

ledaže

Ledaže je částečně spojka, která označuje nebo podmiňuje nějakou podmínku, která musí být splněna, aby se něco stalo.

až

Až je příslovce, jež vyjadřuje čas, místo nebo stupeň. Znamená "nejpozději" nebo "až do".

téměř

Téměř znamená "skoro, téměř, téměř, ale ne úplně".

skoro

Skoro znamená "téměř", nebo "přibližně". Je to náznak blížící se pravdě, ale ne dokončený.

takřka

Takřka znamená téměř nebo skoro, tedy něco, co je velmi blízko, ale ne úplně.

přímo

Přímo: související nebo se týkající věci; přímý, bezprostřední.

sotva

Sotva znamená "nanejvýš", "spíše než" nebo "s obtížemi". Obvykle se používá v kontextu, kdy je něco obtížné nebo se musí dělat s velkou opatrností.

jakmile

Jakmile: po určitém okamžiku nebo události, hned jak se stane něco jiného.

nuže

Nuže je forma slova, které se používá pro zdůraznění, že nastává čas k akci nebo odpovědi.

téměř nový

Téměř nový: krátce použitý, v dobrém stavu, nevyužitý nebo mírně poškozený.

přímo k jádru věci

Přímo k jádru věci: vyřešit hlavní problém, vyřčený nebo skrytý, co nejrychleji a efektivněji.

postoupit (sotva)

Předat, převést nebo přenést (např. odpovědnost, moc, právo, úkol) na jinou osobu nebo skupinu.

sotva postačující

Sotva postačující: ne zcela dostačující, nedostatečné, neúplné.

téměř ne

Téměř ne: velmi málo, téměř žádný, skoro není.

přímo před

Přímo: Přímý, nezprostředkovaný, nezkreslený, přímý, bezprostřední.

výlučné právo

Výlučné právo je právo, které uděluje výhradní právo k provozování určité činnosti, které se nedá vykonávat jinak.