Identifikovat - synonyma

určovat totožnost

Určovat tožnost znamená sestavit všechny informace spojené s osobou, aby bylo možné ji identifikovat.

ověřovat totožnost

Důkladné zjišťování totožnosti osoby nebo skupiny osob.

označit <koho>

Označit znamená označit nebo identifikovat někoho nebo něco jako určitou osobu, věc nebo místo.

ztotožňovat <koho s kým>

Ztotožňovat znamená spojovat nebo srovnávat dvě věci, aby vyjadřovaly stejnou myšlenku nebo měly stejný účel.

získat znalost <čeho>

Získat znalost znamená pochopit, porozumět a naučit se o čemkoli.

dospět k poznání

Dospět k poznání znamená dosáhnout závěru nebo pochopit důsledky něčeho.

zažít

Zažít znamená prožít něco osobně, prožít to na vlastní kůži.

prožít

Zažít, prožít; prožít něco silného s plným vědomím a zapamatovat si to.

zakusit

Zakusit znamená zažít něco nového, nebo obnovit něco už známého, jako například chuť, zážitek, nebo dobrodružství.

seznámit se <s kým>

Seznámit se: udělat si o někom lepší představu, poznat ho a budovat s ním vztah.

mít pohlavní styk <s kým>

Mít pohlavní styk je vyjádřením lásky mezi dvěma lidmi, kteří mají intimní aktivity.

rozeznat

Rozpoznat, vyhodnotit a posoudit situaci, osobu či věc; zjistit a poznat její nebo jeho skutečnou podobu.

rozpoznat

Rozpoznat znamená identifikovat, určit nebo poznat.

určit

Určit znamená stanovit, ustanovit nebo vymezit něco s jistotou.

vychvalovat <koho n. co>

Vychvalovat znamená hodnotit něco nebo někoho pozitivně, oslavovat a chválit.

plést se <do čeho>

Plést se znamená míchat se nebo se mezi něčím zamotat, obvykle do něčeho komplikovaného.

ovládnout <koho> (pýcha)

Ovládnout pýchu znamená odolávat přehnanému sebevědomí a namyšlenosti, abychom se mohli správně chovat k ostatním.

oslovovat <koho>

Oslovovat znamená vyjadřovat se k někomu použitím jeho jména, titulu či jiného oslovení.

napomínat <koho>

Napomínat znamená vybízet nebo povzbuzovat ke správnému chování a jednání.

napadnout <koho co>

Napadnout znamená fyzicky nebo verbálně útočit na někoho nebo něco.

dostat <co z koho>

Dostat: obdržet něco (zboží, peníze, informace apod.) od někoho.

přirovnávat <koho k čemu>

Přirovnávat je srovnávat dvě nebo více věcí nebo lidí s ohledem na jejich shodné nebo odlišné vlastnosti.

odběhnout <od čeho>

Odběhnout: odejít rychle (z místa nebo situace).

odhlásit se <z čeho>

Odhlásit se znamená ukončit členství nebo registraci v něčem.

dospět

Dospět znamená dosáhnout zralosti, odpovědnosti nebo konečného závěru.

všímat si <čeho>

Všímat si, zkoumat a analyzovat čehokoliv.

hanobit <koho n. co>

Hanobit znamená kritizovat a urážet někoho nebo něco.

osvobozený <od čeho>

Osvobozený je stav, kdy člověk je zbaven něčeho, co ho omezuje.

ověřovat

Prověření správnosti informací nebo důvěryhodnosti osoby, zjištění skutečností, potvrzení.

vzdělávat <koho>

Vzdělávat znamená poskytovat vzdělávací materiály, pomáhat druhým rozvíjet jejich schopnosti a znalosti.

používat <čeho>

Používat: vyžadovat, využívat nebo využívat něco k danému účelu; použití něčeho pro vlastní potřebu.

zmást <koho>

Zmást = působit na někoho tak, aby nevěděl, co má dělat, nebo aby nerozuměl situaci.

vyrozumět <koho>

Pochopit, porozumět, uvědomit si, co dotyčná osoba říká nebo myslí.

být <bez čeho>

Být bez něčeho znamená nemít to nebo se o to připravit.

nabýt <čeho>

Získat, zakoupit (např. majetek).

vycházet <z čeho>

Vycházet znamená získat myšlenky, informace nebo předpoklady z čehož/čeho.

omrzet <koho co>

Omrzet: znechutit; přestat bavit, unavovat; nudit, otrávit.

probouzet <koho>

Probouzet znamená probouzet k činnosti nebo vědomí; obnovovat jeho energii a pozornost.

vyjít <z čeho>

Vyjít z čeho znamená opustit, odejít, dostat se ven z něčeho.

zasahovat <do čeho>

Intervenovat; jednat proti něčemu, případně zasahovat do něčeho.

být příčinou <čeho>

Být příčinou: stát se důvodem nebo zdrojem něčeho.

vykrádat <koho n. co>

Vykrádat: ukrást cizí věci násilím či neoprávněně.

ukojit <koho>

Ukojit znamená uspokojit něčí potřeby nebo touhy, obvykle fyzického, psychického nebo emočního charakteru.

zavrhovat <koho n. co>

Zavrhovat znamená odmítat, opovrhovat či zamítat.