Identifikovat - synonyma

určovat totožnost

Určovat tožnost znamená sestavit všechny informace spojené s osobou, aby bylo možné ji identifikovat.

ověřovat totožnost

Důkladné zjišťování totožnosti osoby nebo skupiny osob.

označit <koho>

Označit znamená označit nebo identifikovat někoho nebo něco jako určitou osobu, věc nebo místo.

ztotožňovat <koho s kým>

Ztotožňovat znamená spojovat nebo srovnávat dvě věci, aby vyjadřovaly stejnou myšlenku nebo měly stejný účel.

získat znalost <čeho>

Získat znalost znamená pochopit, porozumět a naučit se o čemkoli.

dospět k poznání

Dospět k poznání znamená dosáhnout závěru nebo pochopit důsledky něčeho.

zažít

Zažít znamená prožít něco osobně, prožít to na vlastní kůži.

prožít

Zažít, prožít; prožít něco silného s plným vědomím a zapamatovat si to.

zakusit

Zakusit znamená zažít něco nového, nebo obnovit něco už známého, jako například chuť, zážitek, nebo dobrodružství.

seznámit se <s kým>

Seznámit se: udělat si o někom lepší představu, poznat ho a budovat s ním vztah.

mít pohlavní styk <s kým>

Mít pohlavní styk je vyjádřením lásky mezi dvěma lidmi, kteří mají intimní aktivity.

rozeznat

Rozpoznat, vyhodnotit a posoudit situaci, osobu či věc; zjistit a poznat její nebo jeho skutečnou podobu.

rozpoznat

Rozpoznat znamená identifikovat, určit nebo poznat.

určit

Určit znamená stanovit, ustanovit nebo vymezit něco s jistotou.

demoralizovat <koho>

Zničit morálku, oslabit důvěru nebo sebevědomí člověka.

učit <koho>

Učit se rozumí jako poskytnout někomu informace, znalosti nebo dovednosti tím, že se s ním tráví společný čas.

mít pohlavní styk

Pohlavní styk je intimní akt, kterým se dvě osoby propojují fyzicky a emocionálně.

difamovat <koho n. co>

Difamovat znamená šířit nepravdivé informace o někom či něčem, aby se jeho či jeho reputace poškodila.

vyčerpávat <koho>

Vyčerpávat znamená dokončit nebo spotřebovat úplně, vyčerpat energii, silu nebo zdroje.

požalovat <co na koho>

Požádat někoho o odpuštění za provedenou chybu nebo za ublížení.

nakládat <co do čeho n. na co>

Nakládat znamená přenášet nebo přesouvat z jednoho místa nebo prostoru do druhého.

čekat <na koho>

Očekávat něčí příchod nebo akci, čekat na výsledek nebo událost.

uvidět <koho n. co>

Uvidět: spatřit člověka nebo věc pohledem, fyzicky je vyvodit z temnoty nebo neznámého stavu.

zamilovat se <do koho>

Zamilovat se znamená projevit silnou lásku a touhu po tom druhém.

usmrcovat <koho>

Usmrcovat znamená způsobit smrt člověku nebo jinému živému tvoru.

považovat se <za koho n. co>

Považovat se za někoho nebo za něco znamená přijímat, že se naše identity nebo postavení odpovídá této osobě nebo věci.

pobavit <koho>

Pobavit znamená dát mu radost a vtipem ho rozveselit.

vybízet <koho k čemu>

Vybízet znamená nabádat někoho k něčemu, napomínat ho k činu nebo činnosti.

nabývat <čeho>

Nabývat znamená získat, přivlastnit si, stát se vlastníkem či získat nějakou vlastnost.

parodovat <koho n. co>

Parodovat znamená vytvářet humornou imitaci něčeho či někoho.

udeřit <koho>

Fyzicky napadnout, zasáhnout kohosi silou.

zbavit <koho> (soudnosti)

Zbavit někoho soudnosti znamená odebrat mu schopnost uvažovat rozumně a učinit racionální rozhodnutí.

vykázat <koho>

Vykázat: odejmout někoho z místa bez práva se do něj vrátit.

pálit <do koho>

Pálit = působit někomu bolest, trápení, utrpení, ponižování nebo útisk.

vroubek (u koho)

Vroubek ukazuje slabost, zranitelnost nebo zranění na duševní úrovni.

obeznámit <koho s čím>

Obeznámit: seznámit někoho s něčím, uvést ho do problematiky nebo do prostředí.

dosáhnout <čeho>

Dosáhnout: dosáhnout cíle, úspěchu nebo výsledku po dlouhém úsilí.

podněcovat <koho>

Podněcovat znamená vzbuzovat nebo stimulovat činnost, myšlení nebo chování koho.

přistihnout <koho>

Uvidět někoho při něčem nepovoleném nebo protizákonném a mít toto pozorování potvrzené.

vytrhnout <co z čeho>

Vytrhnout = odstranit něco z něčeho násilným trháním.

usmrtit <koho>

Usmrtit je spáchat vraždu, způsobit zabití jiného člověka.

pustit <koho kam>

Pustit = propustit někoho někam; nechat někoho opustit místo nebo prostor; volně propustit.

zavrhovat <koho n. co>

Zavrhovat znamená odmítat, opovrhovat či zamítat.