Ustanovení - synonyma

oprávnění

Oprávnění je povolení nebo licencí k provedení něčeho, čemu by jinak zákon nebo jiný závazek bránil.

nárok

Nárok je právo nebo požadavek, který někdo nebo něco má na něco jiného.

předpis

Předpis je formální právní předpis, zavedený státem nebo jinou veřejnou institucí, který stanoví povinnosti nebo zákazy.

norma (právní)

Norma je právní předpis, který stanovuje základní pravidla a určuje, jak se má člověk chovat.

práva

Práva jsou soubor pravidel, která mají chránit základní lidská práva a svobody.

právnická fakulta

Právnická fakulta je fakulta na vysoké škole, která se zabývá výukou a výzkumem v oblasti právních věd.

nařízení

Nařízení je slovo pro příkaz, který je vydán autoritou a je třeba jej splnit.

směrnice

Směrnice jsou pokyny, které pomáhají při rozhodování a při řízení činností.

pokyn

Pokyn je výzva nebo instrukce k provádění určitého úkonu. Je to odkaz, který dává jasnou informaci o tom, co má být provedeno.

jmenování

Jmenování je postup, při kterém někdo jmenuje osobu do určité funkce nebo pozice.

norma

Norma je pravidlo nebo standard, který má být dodržován ve společnosti.

zrušovat (nařízení)

Zrušování znamená oficiální zastavení nebo anulování čehokoliv, jako například zákonů, smluv, nástrojů nebo dohod.

převést (práva)

Převést znamená předat nebo přenést něčí práva na jinou osobu nebo organizaci. To může zahrnovat práva k majetku, právo na nárok nebo práva k něčemu jako je patent.

zachovat (předpis)

Zachovat = dodržet, uchovat, respektovat, udržet.

instituce (právní)

Instituce je organizace s právním postavením, která má konkrétní cíl a úkoly.

zachovávat (nařízení)

Udržovat, dodržovat; plnit, provádět; dbalý, věrný; respektovat, přenášet.

případ (právní)

Případ je situace, která je předmětem soudního řízení; je to jedna strana proti druhé straně, která se snaží dosáhnout výhod prostřednictvím právních argumentů.

podle práva

Právní význam slova je definice určitého pojmu s právními důsledky.

právní

Právní: vztahující se k právu; týkající se právních předpisů, principů a předpisů, které regulují lidské jednání a vztahy.

nabýt práva (držením)

Získat právo (nebo práva) prostřednictvím držení, které poskytuje zákonné právo jednotlivci a/nebo skupině.

právní zástupce

Právní zástupce je osoba, která jedná jménem jiné osoby a zastupuje její práva a zájmy.

fakulta

Fakulta je část vysoké školy, která provádí učení a výzkum v oboru a zajišťuje výuku akademických oborů.

rušit (právní poměr)

Rušit znamená přerušit, ukončit nebo zrušit platnost právního vztahu.

zrušit (právní poměr)

Zrušit znamená zcela zlikvidovat právní poměr, čímž se zaniká všechny jeho účinky.

nárok (přednostní)

Nárok je právo člověka na něco, co mu náleží nebo co má nárok očekávat. Nárok může znamenat i přednostní právo, kdy má člověk výsadu v něčem před ostatními.

schvalovat (nárok)

Schvalovat nárok znamená přijmout jeho oprávněnost a povolit jeho uplatnění.

popírat práva

Popírat práva je odmítat nebo zpochybňovat něčí právo na svobodu, stejné zacházení nebo jiné základní lidské právo.

přisoudit (nárok)

Přisoudit (nárok) znamená připojit nebo přiřadit něčemu právo nebo nárok.

právní důvod

Právní důvod je důvod, který poskytuje zákonnou ochranu nebo oprávnění k určité činnosti.

popřít (nárok)

Odmítnout nárok, zamítnutí; odmítnutí žádosti nebo nároku.

právní ochrana

Právní ochrana je systém právních předpisů a principů, které chrání práva a zájmy jednotlivců a společností.

bez oprávnění

Bez oprávnění znamená bez povolení nebo dovolení; jedná se o akci, kterou člověk uskuteční bez příslušného souhlasu.