Stanovit <co> - synonyma
Celkem nalezeno 5 synonym ke slovu stanovit <co>.
Význam: Stanovit: určit, stanovit (formální) pravidla, limity nebo hodnoty.
vyznačit (hranice)
Vyznačit označuje stanovit hranice nebo obrysy něčeho, naznačit či zdůraznit.
ohraničit
Ohraničit znamená stanovit nebo udělit hranici, omezit a uzavřít věc, činnost, množství apod.
vymezit
Vymezit znamená určit jasnou hranici, aby bylo možné dobře rozlišit mezi dvěma věcmi, jevy nebo pojmy.
určit
Určit znamená stanovit, vymezit nebo vybrat.
vytknout
Vytknout znamená kritizovat či upozornit někoho na něčí chybu nebo nesprávné jednání.
Podobná synonyma
vyznačit
Zdůraznit, označit, upozornit, zvýraznit.
hranice
Hranice jsou to, co odděluje jedno území od druhého, ať už je to politické nebo geografické ohraničení.
vyznačit (cestu)
Vyznačit cestu znamená označit ji, aby byla vidět a bylo možné ji bezpečně sledovat.
vyznačit (titulky)
Udělat nebo označit něco jasně a zřetelně.
jet přes (hranice)
Jet přes hranici znamená překročit pohraniční lini mezi dvěma státy.
vymezit (dohodu)
Vymezit znamená definovat a stanovit hranice nebo limity pro nějakou dohodu.
překročit (hranice)
Překročit znamená přestoupit nebo přesáhnout danou hranici nebo omezení.
vytknout <co komu>
Vytknout někomu něco znamená poukázat na jeho chyby nebo připomenout nedostatky.
dopravit (přes hranice)
Dopravit znamená přenést předměty nebo lidi z jednoho místa na druhé. V tomto kontextu to znamená přenést osoby nebo předměty přes hranice.
vyznačit <co>
Vyznačit znamená označit, zaznamenat či zdůraznit něco.
určit (úředně)
Stanovení či vymezení požadavků, pravidel nebo definicí podle zákona nebo předpisu.
vytknout <co>
Vytknout znamená kritizovat; odsuzovat druhého za jeho jednání nebo projev.
ohraničit <co>
Ohraničit: stanovit hranice; stanovit meze; omezit; vymezit.
vymezit (úkol)
Vymezit je definovat, stanovit nebo specifikovat limit, hranici nebo pravidla.
časově vymezit
Definice časově vymezit: stanovit meze času pro splnění úkolu nebo cíle.
hranice (horní)
Hranice je ohraničená mez, která odděluje dva jevy, oblasti nebo stavy.
určit (osud)
Urcení osudu je myšlenka, že lidé nemají volnou vůli, ale jsou ovládáni některými věcmi, které jsou již dány.
určit <co komu>
Určit