Vyburcovat - synonyma

rozčilit

Rozčilit znamená vyvolat zlost, vztek nebo rozhořčení.

rozhořčit

Rozhořčení je emoce, která se projevuje silnou zlostí a hněvem.

rozzlobit

Rozzlobit se znamená vyjádřit na někoho nebo na něco svou negativní emoci, která je vyvolána negativním prožitkem, jako je například hněv.

uklidnit

Uklidnit znamená zmírnit stres nebo napětí a obnovit klid a pohodu.

podráždit (city)

Podráždit znamená vyvolat nějakou negativní reakci, či nespokojenost, napětí či emocionální bouři.

rozjitřit

Rozjitřit znamená rozhýbat, nastartovat, zvýšit zájem či napětí.

rozrušit

Způsobit nespokojenost, zmatení nebo vzrušení.

vzbouřit

Vzbouřit se znamená veřejně protestovat proti neférovým nebo nespravedlivým systémům nebo autoritám.

poštvat

Pobízet, podněcovat, vybízet k činu, někoho hnát k něčemu.

zburcovat <koho>

Zburcovat znamená vzbudit někoho k činnosti, obyčejně k akci nebo k aktivitě.

probudit

Probudit se znamená vzkřísit se ze spánku nebo se probudit z jiného stavu, jako je například trans či letargie.

vyvolat

Vyvolat znamená vyvolávat nebo vybízet k činu, reakci nebo projevu.

podnítit <koho k čemu>

Podnítit znamená vyvolat pozitivní reakci, motivaci nebo aktivitu u někoho.

roznítit

Rozehřát, rozpálit, zapálit.

strašit <koho>

Strašit: děsit, vyděšovat, vyvolávat strach u ostatních.

podávat žalobu <na koho>

Podávat žalobu znamená podat stížnost nebo návrh v soudním řízení proti komukoli.

šikanovat <koho>

Šikanovat je verbální nebo fyzické týrání člověka, které zahrnuje činy, které je příjemcem považován za nebezpečné nebo rozrušující.

dostávat <z koho> (přiznání)

Dostávat znamená získávat nějakou formu přiznání od dané osoby.

rozrušovat <koho>

Rozrušovat znamená burcovat, vyvolávat neklid, rozčilovat.

burcovat <koho n. co>

Burcovat: vzbuzovat pozornost, povzbuzovat k činu.

ovládat <koho>

Mít nad čímžto moc a vliv; udržovat si kontrolu nad situací.

bít <koho>

Bít znamená fyzicky napadat člověka, ubližovat mu fyzicky a psychicky.

poučit <koho o čem>

Poučit: vysvětlit a poskytnout informace (někomu) týkající se určitého tématu.

přistoupit <k čemu>

Přistoupit znamená učinit krok nebo čin, který je potřebný k uskutečnění něčeho.

tisknout <koho> (k sobě)

Tisknout (k sobě): přitáhnout k sobě, aby byl blíž.

přimět <koho k čemu>

Přimět (někoho) k něčemu: vybídnout, donutit, nutit (někoho) k činu nebo jednání.

vrhnout se <na koho>

Vrhnout se na někoho znamená rychle a odhodlaně se soustředit na danou osobu nebo cíl.

znevážit <koho n. co>

Znevážit znamená očernit, poškodit pověst či charakter někoho nebo něčeho.

uklidnit se

Uklidnit se znamená zbavit se stresu a napětí, soustředit se na své tělo a mysl a uvolnit se.

přemlouvat <k čemu>

Přemlouvat znamená vyjednávat, prosit o něco naléhavě a vytrvale.

vyzvat <koho> (k odpovědi)

Vyzvat koho: požádat o reakci, připomenout, aby odpověděl/a.

vzhledem k čemu

Vzhledem k čemu: význam je shrnutím toho, čemu předchází, co se vysvětluje nebo čeho je dosaženo.

zdravit <koho>

Zdravit znamená pozdravit člověka slůvky nebo gestem jako pozdrav.

zbavit <koho> (funkce)

Zbavit člověka něčeho: odstranit něčí právo, titul, postavení, odpovědnost nebo vlastnictví.

parádit <koho>

Parádit se znamená chovat se sebevědomě, přehnaně se chlubit a zdůrazňovat svou pozici a schopnosti.

lokalizovat <koho n. co>

Lokalizovat znamená určit polohu něčeho nebo určit, kde se něco nachází.

zpozorovat <koho n. co>

Pozorovat: vyhledávat, zaznamenávat a analyzovat pozorovatelné jevy.

pomluvit <koho>

Pomluvit koho znamená šířit nepravdivé a zkreslené informace o tomto člověku, které ho znevažují.

zmocnit <koho k čemu>

Zmocnit se čeho/koho: udělit někomu oprávnění k činům nebo získat právo na něco.

zbít <koho>

Zbít koho znamená fyzicky napadnout a ublížit mu fyzicky nebo psychicky, často mluvíme o bití nebo bicí.

nutit <k čemu>

Nutit: přimět k něčemu násilím, bez souhlasu.

uniknout <čemu>

Uniknout čemu znamená uprchnout, vymanit se z čeho nebo se vyhnout čemu.

zrovnoprávnit <koho n. co>

Zrovnoprávnit znamená dát stejná práva nebo stejný status těm, kteří byli obecně považováni za nedostateční.

zpucovat <koho>

Zpucovat znamená nadměrně kritizovat a upozorňovat na chyby druhého.