Vyburcovat - synonyma

rozčilit

Rozčilit znamená vyvolat zlost, vztek nebo rozhořčení.

rozhořčit

Rozhořčení je emoce, která se projevuje silnou zlostí a hněvem.

rozzlobit

Rozzlobit se znamená vyjádřit na někoho nebo na něco svou negativní emoci, která je vyvolána negativním prožitkem, jako je například hněv.

uklidnit

Uklidnit znamená zmírnit stres nebo napětí a obnovit klid a pohodu.

podráždit (city)

Podráždit znamená vyvolat nějakou negativní reakci, či nespokojenost, napětí či emocionální bouři.

rozjitřit

Rozjitřit znamená rozhýbat, nastartovat, zvýšit zájem či napětí.

rozrušit

Způsobit nespokojenost, zmatení nebo vzrušení.

vzbouřit

Vzbouřit se znamená veřejně protestovat proti neférovým nebo nespravedlivým systémům nebo autoritám.

poštvat

Pobízet, podněcovat, vybízet k činu, někoho hnát k něčemu.

zburcovat <koho>

Zburcovat znamená vzbudit někoho k činnosti, obyčejně k akci nebo k aktivitě.

probudit

Probudit se znamená vzkřísit se ze spánku nebo se probudit z jiného stavu, jako je například trans či letargie.

vyvolat

Vyvolat znamená vyvolávat nebo vybízet k činu, reakci nebo projevu.

podnítit <koho k čemu>

Podnítit znamená vyvolat pozitivní reakci, motivaci nebo aktivitu u někoho.

roznítit

Rozehřát, rozpálit, zapálit.

nahrazovat <koho>

Vyměňovat někoho nebo něco jiným, aby se dosáhlo určitého cíle.

zasvěcovat <koho> Bohu

Zasvěcovat se doporučuje jako osobní volba, aby člověk mohl ve svém životě přijímat Boží milost a pomoc.

zaútočit <na koho>

Zaútočit znamená fyzicky nebo verbálně napadnout někoho.

rozzlobit se

Rozzlobit se znamená projevit hněv nebo rozhořčení, a to zejména nahlas.

dorážet <na koho>

Dorážet na někoho znamená opakovaně ho napadat nebo mu činit problémy.

vázat se <na koho n. co>

Vázat se znamená poutat se k něčemu nebo někomu: uzavírat smlouvu, zavazovat se k činům nebo jen být pevně spojeni.

pohnout <koho k čemu>

Pohnout: přimět k pohybu, změnit stávající situaci; vyvolat jednání nebo změnu.

vzepřít se <čemu>

Vzepřít se znamená postavit se proti něčemu, odmítnout to nebo bojovat s tím.

utlouci <koho>

Utlouci znamená fyzicky nebo psychicky donutit někoho k něčemu.

tupit <koho n. co>

Tupit: potlačovat, zeslabovat účinky něčeho, postupně oslabovat.

oslavit <koho>

Oslavit: projevit někomu uznání a pozornost; vyjádřit radost a úctu.

zaopatřit <koho>

Poskytnout požadovanou věc nebo materiál pro potřebu koho nebo čeho.

vztahovat se <k čemu>

Vztahovat se k čemu znamená být související, spojený nebo provázaný s něčím.

nepřihlédnout <k čemu>

Nepřihlédnout znamená nevzít v úvahu, ignorovat, nebrat v potaz.

nazvat <koho jak>

Nazvat člověka jménem: přidělit mu jméno, jakým je označován.

posuzovat <koho n. co>

Posuzovat znamená analyzovat, zkoumat nebo hodnotit něco nebo někoho.

dospět <k čemu>

Dospět: dosáhnout dostatečného věku nebo vývojové úrovně.

připojit <co k čemu>

Připojit znamená spojit fyzicky nebo virtuálně dvě či více částí dohromady.

dostát <čemu>

Splnit povinnost, zodpovídat za něco, dodržovat předem stanovené podmínky.

podnítit <koho n. co>

Podnítit: stimulovat, vzbudit zájem, povzbudit.

znepřátelit si <koho>

Znepřátelit si koho: získat si nepřítele, způsobit mezi sebou vzájemné nepřátelství a vůči sobě nevraživost.

tíhnutí <k čemu>

Tíhnutí je nedobrovolný pocit přitahování nebo touhy po něčem nebo někom.

nalákat <koho kam>

Nalákat - přitáhnout někoho pomocí něčeho lákavého nebo atraktivního.

rozmrzet <koho>

Rozmrzet = ukončit strach, obavy nebo nepřátelství, obnovit přátelství nebo důvěru.

kárat <koho>

Kárat znamená napomínat někoho za špatné jednání a dávat mu najevo, že toto jednání je nesprávné.

ochránit <koho n. co>

Zabránit poškození nebo újmě člověka či věci.

odnaučit <koho co>

Rozvázat člověka od dřívějšího učení či návyku, nahradit jej novými znalostmi a dovednostmi.

vychystat <koho>

Připravit člověka do stavu připravenosti; přizpůsobit se situaci, zajistit pohodu, vybavit potřebným vybavením.

podnítit (k tvorbě)

Stimulovat, podporovat nebo vybízet k činnosti.

obhájit <koho>

Obhájit: předložit argumenty a důkazy pro potvrzení správnosti (svých tvrzení, názorů, činů atd.) člověka/skupiny.