Facebook

Povstávat - synonyma

Celkem nalezeno 12 synonym ke slovu povstávat.

Význam: Povstávat znamená vstát a postavit se, buď fyzicky, nebo symbolicky, pro boj za nějakou myšlenku, ideu nebo cíl.

rozhorlovat se

Rozhorlovat se znamená vyřešit konflikt nebo spor, vyřešit věcné či emoční napětí mezi dvěma či více lidmi.

vztekat se

Vztekat se znamená projevovat velkou hněvivost, zlost, rozčilení nebo výbuchy zuřivosti.

stavět se (na odpor)

Postavit se proti něčemu, vzdorovat, odolávat/bojovat se silou, energii a odhodláním.

vzpírat se

Vzpírat se znamená odolávat, postavit se proti něčemu nebo někomu, nebo odmítnout něco udělat.

zpěčovat se

Zpěčovat se znamená strávit čas s někým nebo u něčeho, aniž by to vyžadovalo nějakou námahu, nebo to nedává smysl.

zvedat se (z ponížení)

Zvedat se znamená vstát z ponížení a začít znovu, s novou silou, odhodláním a sebeúctou.

zdvihat se

Zdvihat se znamená zvednout se do vzpřímené pozice, zvednout se ze sedu nebo lehu.

bouřit se <proti komu>

Vystupovat proti někomu s násilím, odporovat a protestovat proti němu.

revoltovat

Revoltovat znamená otevřeně se postavit proti něčemu, vzbouřit se a bojovat za svá práva.

pocházet <z čeho>

Pocházet znamená být původem nebo začátkem odpovídajícího času nebo místa.

vznikat

Vznikat znamená vznikat, objevovat se nebo vytvářet se.

pramenit

Pramenit znamená vyvěrat, čerpat se, pocházet z něčeho.

Podobná synonyma

nepřát <komu>

Nepřát znamená projevovat nesympatie, odmítat, odporovat či odmítnout.

bouřit

Bouřit se znamená vyjádřit nespokojenost silnou a hlasitou reakcí, často dosahující vyostřených emocí.

stavět se (do cesty)

Připravovat se na cestu; balit, připravovat věci, zásoby a přípravné kroky na cestu.

odpor

Odpor je stav, kdy se někdo nebo něco staví na odpor, aby se vyhnul nebo odvrátil.

mít se <ke komu>

Mít se ke komu je výraz pro vztah, kdy se můžete spolehnout na druhou osobu a cítit se s ní v bezpečí.

vynadat <komu>

Vynadat někomu je důrazně ho upozornit na jeho nevhodné chování, často za účelem změnit jeho chování.

vzniknout <co z čeho>

Vzniknout: vytvořit se z ničeho, stvořit se.

pustit se <do čeho>

Začít se věnovat činnosti; zapojit se do něčeho.

oddálit <co od čeho>

Oddálit znamená vzdálit se, odložit na později, odvrátit se od čeho.

odříkat se <čeho>

Odříkat se: vyjadřovat odmítnutí, odstoupení od něčeho.

odnímat <co komu>

Odnímat je vzít něco někomu, co mu právem patří.

odpovědět <komu> (na dopis)

Odpovědět na dopis je poskytnout reakci a odpověď na obsah dopisu.

uznat <komu> (zkoušku)

Uznat (zkoušku) znamená přiznat, že dotyčná osoba získala potřebné znalosti a schopnosti, aby splnil požadavky zkoušky.

odcizit <co komu>

Odcizit: způsobit, aby něco (např. majetek) nebo někdo (např. blízký člověk) zmizel, odešel, byl oddělen.

nabít <komu>

Nabít znamená poskytnout té osobě informace, pomoci nebo inspiraci.

modlit se <ke komu>

Modlit se znamená projevovat úctu nebo prosit o pomoc k někomu nebo něčemu, obvykle k bohu.

vést se <komu jak>

Vést se s někým jak je vystihováno jako přístup, komunikace a interakce s druhou osobou.

navléci <co komu>

Navléci = obléci na tělo, obléknout.

zvedat se

Zvedat se = vstávat z postele, vstávat ze sedu, povstat do vzpřímené pozice.

zvykat <komu n. čemu>

Zvykat - učit se očekávat, že se něco bude opakovat, nebo vyžadovat trvalou přítomnost něčeho.

boj (proti čemu)

Boj je souboj dvou nebo více stran, který je často válčením, aby dosáhl cílů nebo aby se zabránilo druhé straně.

dát výstrahu <komu>

Udělit varování člověku jako předzvěst potenciálního trestu za jeho jednání.

obviňovat <koho z čeho>

Obvinovat znamená obžalovat někoho z provedení deliktu či protiprávního jednání.

přisoudit <co komu>

Přisoudit znamená připojit něco k něčemu, nebo přiřadit něco k něčemu; připsat něco někomu, přičíst něco někomu.

dávat <co komu>

Dávat: předávat něčemu nebo někomu něco, přednostně jako dar nebo platbu.

dotknout se <čeho>

Dotknout se čeho znamená fyzicky nebo duševně přijít do kontaktu s něčím, někým nebo něčím.

zbavovat <koho čeho>

Odstraňovat, zbavovat někoho něčeho; osvobozovat někoho z něčeho.

domluvit <komu>

Domluvit znamená dojít k dohodě nebo uzavřít smlouvu s druhou stranou.