Poručit - synonyma

rozkázat

Přikázat někomu, aby něco udělal; nutit člověka, aby poslechl.

přikázat

Přikázat je dát rozkaz nebo příkaz, který musí být plněn.

nakázat

Přikázat někomu aby něco udělal; příkazovat, pevně přikazovat.

nařídit

Nařídit: přikázat, stanovit povinnost, vydat rozkaz; učinit závazné rozhodnutí.

uložit

Uložit znamená uchovat data, informace nebo soubor ve vhodném místě pro pozdější použití.

nadiktovat

Uložit písemně, vyslovit nahlas nebo zapsat do záznamu, co někdo řekne nebo napíše.

nakomandovat

Nakomandovat znamená přidělit, přiřadit někoho nebo něco k určitému úkolu nebo funkci.

přidělit (byt)

Přidělení bytu: Vymezení bytu pro určitého uživatele (např. nájemníka) v souladu se smluvními podmínkami.

určit (úředně)

Stanovení či vymezení požadavků, pravidel nebo definicí podle zákona nebo předpisu.

prohlédnout (úředně)

Prohlédnout úředně znamená prověřit, zkontrolovat a schválit dokumenty nebo řízení.

přidělit

Přidělit znamená rozdělit nebo určit někomu nebo něčemu část, úkol nebo právo.

určit (nemoc)

Určit (nemoc): stanovení diagnózy onemocnění na základě symptomů a vyšetření pacienta.

přidělit (roli)

Přidělit znamená přiřadit někomu nebo něčemu úkol, funkci nebo odpovědnost.

uložit <co komu>

Uložit: přidělit, dát nebo svěřit někomu nebo něčemu.

potvrdit (úředně)

Potvrdit (úředně) znamená oficiálně potvrdit nebo schválit něčí tvrzení nebo názor.

určit (viníka)

Ustanovit viníka, zjistit, kdo je odpovědný za něco špatného nebo nezákonného.

určit

Určit znamená definovat, vymezit, stanovit nebo rozhodnout.

uložit <kam>

Uložit znamená uschovat informace nebo objekty na určitém místě.

uložit <komu> (trest)

Imponovat trest (fyzický nebo jiný) komu za provinění.

uzavírat (úředně)

Potvrdit nebo dohodnout podmínky smlouvy, dohody či jiného dokumentu.

nařídit <co komu>

Nařídit: přikázat něco konkrétnímu člověku, aby to udělal; příkaz; pověřit někoho něčím.

určit <co>

Určit: vybrat nebo stanovit vhodnou osobu nebo věc pro daný účel.

určit (světové strany)

Určit znamená přesně stanovit, identifikovat nebo vymezit hranice nebo charakteristiky.

určit (předem) <co>

Určit: Určit znamená stanovit nebo vymezit přesnou hodnotu, pořadí nebo rozsah.

uložit (knihy)

Uložit znamená uspořádat a uschovat knihy na jejich místo.

uložit <co> (do země)

Uložit (do země): položit věc do půdy nebo jiného materiálu.

určit si

Určit si znamená vybrat si, stanovit si nebo zvolit si něco jako cíl nebo řešení.

určit (osud)

Urcení osudu je myšlenka, že lidé nemají volnou vůli, ale jsou ovládáni některými věcmi, které jsou již dány.

určovat (úředně)

Určovat znamená stanovit přesnou hodnotu, vlastnost nebo pořadí, obvykle úředně nebo na základě předepsaných pravidel.

potvrzovat (úředně)

Potvrzovat znamená oficiálně potvrdit pravdivost nebo platnost něčeho.