Přikázat - synonyma

rozkázat

Přikázat někomu, aby něco udělal; nutit člověka, aby poslechl.

nakázat

Přikázat někomu aby něco udělal; příkazovat, pevně přikazovat.

nařídit

Nařídit: přikázat, stanovit povinnost, vydat rozkaz; učinit závazné rozhodnutí.

uložit

Uložit znamená uchovat data, informace nebo soubor ve vhodném místě pro pozdější použití.

nadiktovat

Uložit písemně, vyslovit nahlas nebo zapsat do záznamu, co někdo řekne nebo napíše.

nakomandovat

Nakomandovat znamená přidělit, přiřadit někoho nebo něco k určitému úkolu nebo funkci.

poručit

Poručit znamená dát někomu příkaz nebo rozkaz k provedení něčeho.

přidělit (byt)

Přidělení bytu: Vymezení bytu pro určitého uživatele (např. nájemníka) v souladu se smluvními podmínkami.

určit (úředně)

Stanovení či vymezení požadavků, pravidel nebo definicí podle zákona nebo předpisu.

uložit (hodně práce)

Uložit znamená pořádek udělat, úkol splnit nebo informace zaznamenat.

určit

Určit znamená stanovit, zjistit, vymezit nebo vybrat.

přidělit

Přidělení znamená přiřazení určitého množství či jiné položky někomu nebo něčemu.

nařídit <co komu>

Přikázat (někomu), aby něco udělal; předat (někomu) rozkaz, aby něco provedl.

prohlédnout (úředně)

Prohlédnout úředně znamená prověřit, zkontrolovat a schválit dokumenty nebo řízení.

potvrdit (úředně)

Potvrdit (úředně) znamená oficiálně potvrdit nebo schválit něčí tvrzení nebo názor.

uložit <co komu>

Uložit: přidělit, dát nebo svěřit někomu nebo něčemu.

zakročovat <proti komu> (úředně)

Zakročovat znamená přijmout úřední opatření proti někomu.

určit (cenu)

Stanovení ceny, která je vhodná pro obě strany v obchodu.

uložit si (do paměti)

Uložit si znamená zapamatovat si něco, aby se to mohlo využít později.

určit <co komu>

Určit : určit, co komu patří nebo co konkrétní osobě vyplývá z dané situace či okolností.

určit (nemoc)

Určit (nemoc): stanovení diagnózy onemocnění na základě symptomů a vyšetření pacienta.

uložit se k spánku

Usnout, aby se získala energie po fyzické či psychické námaze.

určit <koho>

Určit: rozhodnout, vybrat; odlišit od ostatních nebo stanovit meze.

poručit zůstavit

Poručit zůstavit znamená přikázat někomu, aby přestal s činností, kterou provádí.

uložit (spis)

Uložit je uchovat v bezpečí, aby byl později snadno dostupný.

poručit <komu>

Poručit znamená dát jim příkaz nebo rozkaz, aby něco udělali.

určovat (úředně)

Určovat znamená stanovit přesnou hodnotu, vlastnost nebo pořadí, obvykle úředně nebo na základě předepsaných pravidel.

určit (světové strany)

Určit znamená přesně stanovit, identifikovat nebo vymezit hranice nebo charakteristiky.

uložit (do hrobu)

Uložit (do hrobu): pohřbít mrtvé tělo do země; symbolicky se loučit.

potvrzovat (úředně)

Potvrzovat znamená oficiálně potvrdit pravdivost nebo platnost něčeho.

určit (předem) <co>

Určit: Určit znamená stanovit nebo vymezit přesnou hodnotu, pořadí nebo rozsah.

uzavírat (úředně)

Potvrdit nebo dohodnout podmínky smlouvy, dohody či jiného dokumentu.