Jistý - synonyma

bezvýhradný

Bezvýhradný znamená bez podmínek, neomezený nebo absolutní.

naprostý

Naprostý: absolutní, plný, úplný, kompletní, dokonalý, bezezbytku.

nutný

Nutný je to, co je nezbytné; to, co je naléhavě potřebné, nebo co je nevyhnutelné.

nezbytný

Nezbytný znamená nezbytně nutný, nezbytně potřebný, nenahraditelný a absolutně nezbytný.

nepodmíněný (trest)

Nepodmíněný trest je trest, který je vyměřen jako důsledek prohřešku a není podmíněn splněním nějakého úkolu či povinnosti.

určitý

Určitý: vymezený, ustanovený, konkrétní; specifický, omezený, jasně stanovený.

nepochybný

Bez pochyb: nezpochybnitelný, jistý, nezpochybnitelný, důvěryhodný.

zaručený

Zaručený znamená jistý, potvrzený, certifikovaný, díky čemuž je daná věc spolehlivá a bezpečná.

neklamný

Neklamný - pravdivý, jasný, bezmyšlenkový, jednoznačný, bezpochybný.

evidentní

Zřejmý, jasný; nezpochybnitelný, jako by bylo zjevné.

pravdivý

Pravdivý znamená přesný, správný a upřímný.

nepopiratelný

Nepopiratelný = neměnný, nezpochybnitelný, bezpodmínečný, nesporný.

přesvědčený <o čem>

Přesvědčený je člověk, který má pevné názory a víru v něco, o čem je přesvědčen, že je správné.

pevný

Pevný znamená trvalý, stálý, odolný a odolný proti změnám.

nekolísavý

Nekolísavý, tj. stabilní, neměnný, konzistentní; rovnoměrný, beze změny.

spolehlivý

Spolehlivý je někdo, kdo je důvěryhodný, zodpovědný a schopný splnit své sliby.

bezpečný

Bezpečný znamená ochranu před možným nebezpečím nebo škodou. Je to stav, kdy je osoba nebo věc chráněna před riziky.

zabezpečený

Zabezpečený znamená bezpečný, chráněný, ochráněný před neoprávněným přístupem a nebezpečím.

zajištěný

Zajištěný je používán k označení čehož si můžeme být jistí, že je bezpečné a zaručené.

stanovený

určený

Určený: omezený; stanovený; přesně definovaný; vybraný; odvozený.

sjednaný

Sjednaný - dohodnutý, předem stanovený, uzavřený konsens.

dohodnutý

Dohodnutý je vyjádření smluvní dohody mezi dvěma stranami, jejíž cílem je dosáhnout oboustranné shody.

smluvený

Smluvený znamená dohodnutý, domluvený.

nějaký

Nějaký odkazuje k něčemu nebo k někomu určitému, ale ne tak konkrétnímu jako např. "ten" nebo "tento".

některý

Některý: adjektivum znamenající "jeden, několik nebo některé" ze skupiny nebo celku.

kterýsi

Kterýsi znamená některý, nějaký; něčí, něco; specifický, zvláštní; jiný než ostatní.

jakýsi

Jakýsi: představující nebo označující něco neurčitého; nekonkrétní, nejasné, neurčité.

vytrpět (trest)

Vytrpět trest znamená podstoupit trest nebo utrpení.

interval (stanovený)

Interval je časový nebo prostorový úsek mezi dvěma body nebo událostmi.

stihnout <koho> (trest)

Stihnout znamená dosáhnout, že daný člověk (nebo věc) je včas dokončen nebo doručen. Může to také znamenat, že daná osoba byla odsouzena k trestu.

peněžitý trest

Peněžitý trest je sankce, která se vymáhá peněžitou platbou osobě nebo instituci, jakož i pokuta.

tresť

Tresť je třetí část nebo díl něčeho, např. knihy, filmu nebo rozhovoru.

přesvědčený

Přesvědčený: přesvědčený o něčem; pevný a trvalý v postoji vůči něčemu.

nést trest

Nést trest znamená přijmout odpovědnost za své činy a nést důsledky, ať už formou trestu nebo odškodnění.

trest

Trest je postih, který se uděluje za porušení zákona, obecně sdělených pravidel nebo dohodnutých smluv.

odbýt si (trest)

Odbýt si znamená obdržet trest za porušení zákona.

dohodnutý (cena)

Dohodnutý znamená, že se obě strany shodly na ceně.

pravdivý údaj

jakýsi (člověk)

Někdo nebo něco nezávislého či neutrálního, co nemá jasnou identitu.

naprostý (smutek)

Naprostý smutek je nejhlubší forma trpkosti, ztráta naděje a beznadějnost.

odpykat (trest)

Odpykat znamená trpět trest za provedenou nelegální činnost nebo porušení pravidel.

nutný znak

Nutný znak je symbol nebo znamení, které je nezbytné pro splnění nějakého účelu nebo cíle. Je to znamení, jehož použití je nezbytné, aby se dosáhlo žádoucího výsledku.

dostat (trest)

Dostat trest znamená obdržet nějakou formu oficiálního postihu za prohřešek.

stanovený počet

Stanovený počet znamená konkrétní množství určité věci, které je stanoveno předem.

odpustit <komu> (trest)

Odpustit (trest) znamená zmírnit nebo zrušit trest pro danou osobu.

ukázat se jako (spolehlivý)

Být spolehlivý, důvěryhodný a dodržovat své sliby.