Termínovat - synonyma

časově vymezit

Definice časově vymezit: stanovit meze času pro splnění úkolu nebo cíle.

stanovit

Stanovit znamená určit, fixovat, ustanovením stanovit nezpochybnitelný pravidla.

určit

Určit znamená rozhodnout nebo definovat něčí nebo něčího charakter, vlastnosti, podstatu, účel, obsah nebo jiné vlastnosti.

vymezit

Vymezit znamená definovat, určit hranice nebo význam pojmu.

stanovit <co>

Stanovit: určit, pevně a definitivně rozhodnout.

stanovit (postup)

Ustanovení je proces stanovování pravidel, postupů nebo cílů pro nějakou situaci.

určit (předem) <co>

Určit: Určit znamená stanovit nebo vymezit přesnou hodnotu, pořadí nebo rozsah.

vymezit (dohodu)

Vymezit znamená definovat a stanovit hranice nebo limity pro nějakou dohodu.

určit <co>

Určit: vybrat nebo stanovit vhodnou osobu nebo věc pro daný účel.

stanovit (předem)

Stanovit znamená určit předem; definovat nebo stanovit pravidla, limity, podmínky a očekávání.

slaďovat (časově)

Slaďovat znamená usměrňovat nebo propojovat věci tak, aby vytvářely harmonii.

určit <co komu>

Určit : určit, co komu patří nebo co konkrétní osobě vyplývá z dané situace či okolností.

zvládat <co> (časově)

Vyřešit/provést něco v určitém časovém limitu.

určit (nemoc)

Určit (nemoc): stanovení diagnózy onemocnění na základě symptomů a vyšetření pacienta.

zvládnout (časově)

Zvládnout časově znamená splnit úkol v daném čase, získat požadovaný výsledek nebo dokončit úkol v požadovaném čase.

určit (světové strany)

Určit znamená přesně stanovit, identifikovat nebo vymezit hranice nebo charakteristiky.

stanovit (předpisem)

Stanovit znamená určit, vyhlásit předpisem (zákonem, nařízením apod.) a povinně platit.

přesně určit

Přesně určit: uvést něco s jistotou, odpovídající skutečnosti; provést přesnou identifikaci.

časově posloupný

Časově posloupný znamená něco, co se vyskytuje v časové řadě nebo v pořadí. To může být událost, akce, vývoj nebo změny.

stanovit si <co> (jako cíl)

Stanovit si znamená určit si cíl, který chceme dosáhnout.

určit <koho>

Určit: rozhodnout, vybrat; odlišit od ostatních nebo stanovit meze.

určit (osud)

Urcení osudu je myšlenka, že lidé nemají volnou vůli, ale jsou ovládáni některými věcmi, které jsou již dány.

určit (viníka)

Ustanovit viníka, zjistit, kdo je odpovědný za něco špatného nebo nezákonného.