Soudit - synonyma

myslit

Myslet znamená používat mozek k přemýšlení, vytváření názorů, řešení problémů a učení se novým informacím.

mít za to

Mít za to znamená uvědomit si nebo předpokládat něco, co je pravděpodobné, ale nezaručené.

usuzovat

Usuzovat je proces logického myšlení, při kterém se snažíme vyvozovat závěry z daných informací.

domnívat se

Domnívat se je předpokládat, myslet si, mít za to, že je něco pravda, aniž bychom to měli důkaz.

zamýšlet

hodlat

Hodlat znamená, mít v úmyslu, zamýšlet se nebo chtít vykonat nějakou činnost.

mít v úmyslu

Mít v úmyslu: dát najevo vůli a záměr činit něco specifického.

mít v plánu

Mít v plánu znamená mít v úmyslu, být připravený nebo schopen učinit něco.

rozsuzovat (spor)

Rozsuzovat znamená prohlížet a zvažovat údaje, argumenty a důkazy, aby se dospělo k závěru ve sporu.

odsuzovat (zločince)

Odsoudit, to je soudním procesem udělit trest konkrétnímu člověku za porušení zákonů.

posuzovat

Posuzovat znamená zhodnotit, zvážit, zkoumat, analyzovat a porovnávat informace.

mínit

Mínit znamená naznačovat, myslet si, mít na mysli, zamýšlet, zvažovat nebo navrhovat.

smýšlet

Smýšlení je proces vytváření myšlenek, kombinování informací, racionálního uvažování a uvažování o nás samých a o světě kolem nás.

přisuzovat <komu> (osud)

Přisuzovat osud : odpovídat za výsledky činů nebo určitých událostí.

vysmívat se <komu>

Vysmívat se : posmívat se, házet urážky, ponižovat.

dávat <komu> výpověd

Dávat výpověď znamená propustit zaměstnance a ukončit pracovní vztah.

nařídit <co komu>

Nařídit komu něco: přikázat někomu, aby udělal něco, co je po něm požadováno.

podlézat <komu>

Podlézat znamená účelově se k němu přizpůsobovat a naplňovat jeho požadavky, často v rozporu s vlastními názory.

poskytnout <komu> výhodu

Dát něco, co mu přinese výhodu nebo užitek.

svěřit <co komu>

Svěřit znamená předat někomu moc nebo odpovědnost nad něčím.

spor

Spor je diskuse mezi dvěma nebo více stranami o nesouhlasu nebo nesprávné interpretaci.

způsobit újmu <komu>

Uškodit někomu; způsobit mu škodu, újmu či strádat.

ukrást <co komu>

Ukrást: vzít někomu cizí věc bez jeho souhlasu nebo bez právního důvodu.

říkat <komu jak>

Říkat je vyjadřování názoru, myšlenky nebo přání nahlas, obvykle někomu jinému.

zamýšlet <co jak>

Zamýšlet se: přemýšlet, uvažovat nad čím, analyzovat pozorně a systematicky.

dát zabrat <komu>

Dát zabrat znamená vyžadovat od někoho intenzivní fyzickou a/nebo psychickou práci.

vytýkat <co komu>

Vytýkat znamená kritizovat něčí chování nebo činy, vyčítat jim a zdůrazňovat nedostatky.

přenechat <co komu>

Přenechat znamená předat, nebo předávat někomu jinému.

vnucovat se <komu>

Vnucovat se znamená prosazovat se nebo se snažit získat pozornost, aniž by byl požádán.

rozsoudit (spor)

Rozsoudit znamená odstranit, vyřešit nebo rozhodnout spor.

odcizit <co komu>

Odcizit: způsobit, aby něco (např. majetek) nebo někdo (např. blízký člověk) zmizel, odešel, byl oddělen.

nalhávat <co komu>

Nalhávat je lhaní, kdy člověk komu něco tvrdí, i když to je nepravda, aby získal jeho prospěch nebo aby oklamal.

navrhnout <co komu>

Navrhnout: předložit návrh, který může být buď přijat nebo odmítnut.

nadržovat <komu>

Nadržovat znamená příznivě nakloněně jednat vůči někomu, často ve prospěch toho komu nadržujeme.

odejmout <co komu>

Odejmout znamená odebrat část nebo celý objem čehokoliv.

lichotit <komu>

Lichotit je mluvit k někomu příjemně, chválit ho, aby vzbudil pocit sebeuspokojení.

podnítit (spor)

Podnítit (spor) znamená vyvolat, povzbudit či stimulovat diskusi, konflikt nebo polemiku.

nabít <komu>

Nabít znamená poskytnout někomu energii, například nabitím baterie.

tkvět <komu> v mysli

Tkvět v mysli znamená být vyrytý hluboko v mysli, zůstat i po dlouhou dobu v paměti.

nepřát <komu>

Nepřát znamená projevovat nesympatie, odmítat, odporovat či odmítnout.

osud

Osud znamená to, co je předurčeno pro nás nebo pro naši budoucnost, a může to být dobré nebo špatné.

objasnit <co komu>

Objasnit = zdůraznit, vysvětlit, dát najevo význam nebo podstatu něčeho.

zběhnout <ke komu>

Ujít rychle, bez ohlášení, běžet pryč z místa, nebo od někoho.