Facebook

Zaujmout - synonyma

Celkem nalezeno 13 synonym ke slovu zaujmout.

Význam: Zaujmout znamená získat pozornost, získat si sympatie nebo projevit zájem.

uchvátit

Uchvátit znamená ovládnout, dostat se do úžasu a ohromení, dosáhnout dokonalosti a získat naprostou kontrolu.

okouzlit

Okouzlit znamená přitahovat pozornost svou krásou, šarmem a inteligencí.

oslnit

Oslnit - udivit, ohromit, vyvolat úžas.

učarovat <komu>

Učarovat znamená přitahovat jeho pozornost a vyvolat u něho silné příznivé emoce.

upoutat (pozornost)

Přitáhnout pozornost, zaujmout.

vzbudit

Vzbudit znamená probudit někoho nebo něco, vyvolat zájem nebo zvýšit pozornost o něco.

zabrat (prostor)

Zabrat znamená zaujmout místo nebo prostor, získat nad ním nadvládu nebo kontrolu.

obsadit

Obsadit znamená zaplnit nebo vyplnit nějakou pozici nebo úřad.

okupovat

Okupovat znamená obsadit, vybudovat vojenskou přítomnost a vyřídit nad danou oblastí politickou kontrolu.

vyplnit

Vyplnit znamená naplnit něco do kompletnosti, například formulář, dotazník nebo prázdný prostor.

obsáhnout <co>

Obsáhnout znamená zahrnout všechny aspekty nebo součásti něčeho.

zahrnout

Zahrnout: zahrnuje v sobě, začlenit, zahrnout dovnitř, zahrnovat.

pojmout

Pojmout znamená chápat, chápat smysl, přijmout a porozumět něčemu.

Podobná synonyma

napovídat <co komu>

Napovídat znamená dát náznaky nebo rady, aby se někdo mohl dobrat k onému výsledku.

vzkazovat <co komu>

Vzkazovat je posílat komukoliv zprávu, například pomocí telefonu nebo internetu.

vyhovovat <komu>

Být schopným/schopnou přizpůsobit se, aby vyhovoval/a představám někoho jiného.

odcizovat <co komu>

Ukrást něčí majetek nebo práva.

předhodit <co komu>

Předhodit znamená poskytnout něco někomu; dát ho mu nebo ho předat.

ztuhnout <komu> (noha)

Ztuhnout: znehybnět, nastat tuhost nebo napětí v svalu nebo končetině, jako je např. noha.

utrhat <komu>

Utrhat znamená odebrat něčemu nebo někomu něco, co mu patří, vyvlastnit, odebrat.

vystavit <komu> (pas)

Udělit někomu pas (nebo jinou dokumentaci) a oficiálně povolit jeho cestu.

uchvátit <koho čím>

Uchvátit: přivést někoho do úžasu či údivu; oslnit; okouzlit; ohromit.

objasnit <co komu>

Vysvětlit co komu: vysvětlit nebo popsat jakýkoli pojem nebo problém, aby to druhá osoba pochopila.

nabít <komu>

Předat něco někomu; obdarovat nebo předat informace, nápady, zkušenosti, schopnosti apod.

polichotit <komu>

Polichotit znamená říci něco příjemného, aby člověk pocítil uspokojení nebo pochvalu.

nezměřitelný (prostor)

Nezměřitelný prostor je prostor, který lze definovat, ale nemůže být objektivně měřen.

vyklouznout <co komu>

Vyklouznout: uniknout, dostat se z něčeho/z něčí přítomnosti nebo vlivu.

svěřit <co komu>

Svěřit znamená předat někomu moc, odpovědnost nebo výsadu nad něčím.

zahrnout (do počtu)

Zahrnout znamená zahrát do počtu, včetně určitého počtu požadavků, osob nebo věcí ve skupině.

vyplnit <co čím>

Vyplnit čím: zaplnit, doplnit něčím.

vzdálit se <komu> (duševně)

Vzdálit se znamená uvolnit emocionální vazby a začít se vzdalovat jeho životu.

vyhlásit <komu> (válku)

Vyhlásit válku znamená oznámit stav války mezi jednotlivými státy nebo skupinami.

obsadit <co>

Obsadit znamená zabrat danou pozici či místo.

poručit <co komu>

Poručit: rozkázat někomu, aby něco udělal.

líbit se <co komu>

Líbit se znamená být přitažlivým, zalíbit si někoho nebo něco.

prostor

Prostor je oblast, ve které existuje objekt nebo událost. To je určitý časoprostý prostor, ve kterém se pohybují věci, jejichž vlastnosti jsou definovány geometrií.

pozornost

Pozornost je všímavost, věnování pozornosti něčemu, selektivní vnímání věcí, které jsou důležité.

dát zprávu <komu>

Předat informaci nebo sdělení někomu.

soustřeďovat (pozornost)

Soustředit se na něco: soustředit pozornost, myšlenky, úsilí, energii a čas na jednu věc.

vytýkat <co komu>

Vytýkat znamená kritizovat něčí chování nebo činy, vyčítat jim a zdůrazňovat nedostatky.

být nevěrný <komu>

Být nevěrný znamená podvádět, lhát a mít milostný vztah s někým jiným než s partnerem.

přisuzovat <komu> (osud)

Přisuzovat osud : odpovídat za výsledky činů nebo určitých událostí.