Vytrhnout - synonyma
Celkem nalezeno 21 synonym ke slovu vytrhnout.
Význam: Vytrhnout je odtrhnout se silou; získat nebo odstranit něco silou.
vytrhnout <co z čeho>
Vytrhnout = odstranit něco z něčeho násilným trháním.
vyrvat
Vyrvat znamená rychle a silně odtrhnout nebo vytáhnout něco.
vylákat
Vylákat znamená donutit, aby se někdo nebo něco objevilo, tím, že je nabídnuto něco, co je pro ně přitažlivé.
vymámit (obratně)
Vymámit = získat naléhavým způsobem.
utáhnout
Utáhnout znamená stáhnout, přitáhnout nebo zpevnit (například šroub, tkaničku apod.).
unést
Unést znamená odnést něco či někoho silou a odvést jej pryč.
natáhnout <co>
Vztáhnout, narovnat, protáhnout.
roztáhnout
Roztáhnout znamená rozprostřít, rozložit na větší plochu nebo rozšířit.
zvýraznit (čáru)
Zvýraznit znamená vizuálně upozornit na důležitou informaci, obvykle pomocí čáry nebo i jiných formátovacích změn.
vyrazit (do boje)
Vyrazit znamená vyjít do boje, vyplout nebo vyrazit na cestu.
vylosovat (číslo)
Vylosovat znamená vybrat náhodně z daného souboru, například číslo.
vyvolat <koho>
Vyvolat: vyvolat někoho nebo něco způsobem, aby se objevilo nebo se stalo vědomě.
tasit
Tasit znamená vytahovat nůž, zbraň nebo jinou předmět z kapsy nebo pochvy.
vyrvat <co z čeho>
Vyrvat je vytrhat nebo vytáhnout něco z něčeho silou nebo vytrvalostí.
vyškubnout
Vyškubnout znamená rychle a násilně odebrat, vytrhnout nebo vytáhnout.
oddělit <co od sebe>
Oddělit je rozdělit nebo rozlišit dvě věci, aby byly odděleny.
vyjmout (ze souvislosti)
Vyjmout znamená odstranit, oddělit nebo odpojit něco od ostatního.
vyrušit (z práce)
Narušit práci, konverzaci, činnost přítomných lidí nečekaným vstupem nebo událostí.
vytáhnout
Vytáhnout znamená použít silnou sílu k vyjmutí něčeho z něčeho jiného.
vyprostit (z bídy)
Vyprostit se znamená dostat se z nepříjemných situací, jako je bída, nebo z úzkostného stavu.
pomoci <komu>
Pomoci: poskytovat někomu podporu nebo asistenci.
Podobná synonyma
dodělat <koho co>
Dodělat: dokončit, udělat konečné úpravy a opravy na něčem nebo někom.
působit <na koho> (sugescí)
Působit
nařídit <co komu>
Přikázat někomu, aby něco udělal; uložit někomu, aby splnil určitý úkol.
přemoci <koho n. co>
Přemoci znamená překonat/porazit něco nebo někoho silou nebo přesvědčením.
dát komu za vyučenou
Dát komu za vyučenou znamená ukončit vztah, s někým se rozloučit a uzavřít s tím kapitolu.
využít <co> (pro sebe)
Využít
zbavit se <čeho>
Odstranit, opustit, zbavit se čeho.
vydolovat <co z čeho>
Vydolovat znamená získat něco z něčeho díky úsilí a pracovnímu výkonu.
oblíbit si <koho>
Oblíbit si
zaútočit <na koho>
Fyzické nebo psychické napadení, aby se dosáhlo nějakého cíle nebo aby se někomu uškodilo.
svalovat <co na koho>
Svalovat na někoho znamená vyvíjet na něj nátlak, aby udělal něco, co se nám líbí.
chopit se <čeho>
Chopit se čeho znamená získat do svého vlastnictví nebo se ujmout činnosti, čeho se týče.
oplakávat <koho>
Oplakávat: smutně vyjadřovat svou ztrátu pro někoho odešlého.
vypudit <koho> odkud
Vypudit znamená vyhnat, vystrnadit (násilím nebo jinak) někoho z místa, kde se nachází.
spojení slov (vedle sebe)
Konceptuální umění: umění založené na myšlenkách a konceptech, které se snaží vyvolat kritickou reflexi společnosti.
naznačit <co komu>
Naznačit znamená dát najevo, naznačovat, nastínit.
získat <co z čeho>
Získat: obdržet, dostat, získat něco od někoho nebo z něčeho.
uklidnit <koho>
Uklidnit
chytit <koho n. co>
Získat nebo uchopit, často fyzicky, někoho nebo něco.
zpravit <koho o čem>
Informovat někoho o něčem.
ubližovat <komu>
Ubližovat
zasáhnout <do čeho>
Zasáhnout znamená přijmout okamžité opatření k boji proti něčemu nebo k omezení škod, které by se mohly vyskytnout.
postihnout <koho> (neštěstí)
Postihnout (neštěstí) znamená způsobit jeho přítomnost, projevit, zažít nebo trpět.
neprospívat <komu>
Neprospívat
sledovat <koho>
Sledovat
dovolit odejít <komu>
Povolit někomu odejít, aby mohl jít dál nebo jinam.
utrhat <komu>
Utrhat
vyhodit <koho>
Vyhodit znamená propustit nebo odejmout někoho z původního místa nebo situace.
ponořenost do sebe
Ponořenost do sebe je stav, kdy se člověk zabývá vnitřním vnímáním, sebereflexí a vnitřním prožíváním.
vybít <komu> (zuby)
Vybít zuby: fyzicky napadnout člověka a způsobit mu zranění, obvykle na obličeji a čelisti.