Ustanovit - synonyma

nařídit

Nařídit: přikázat, stanovit; dát jasný příkaz, něco vyžadovat nebo přikazovat.

přikázat

Přikázat znamená nařídit či příkazem určit, co má být provedeno.

rozkázat

Přikázat někomu, aby udělal něco určitého; příkaz; nařízení.

uložit

Uložit znamená uschovat, zaznamenat či uchovat data, soubory nebo informace.

stanovit

Stanovit znamená určit, definovat nebo přesně vymezit.

určit

Určit znamená stanovit, zjistit nebo vybrat definitivní možnost.

ordinovat <co komu>

Ordinovat znamená předepisovat léky nebo léčbu pro konkrétního pacienta.

určit <koho>

Určit: rozhodnout, vybrat; odlišit od ostatních nebo stanovit meze.

jmenovat <koho> (ředitelem)

Jmenovat (koho) znamená udělit oficiální postavení a pověřit někoho něčím; nejčastěji se jedná o ředitele.

nominovat

Nominovat znamená navrhnout někoho nebo něco jako kandidáta pro nějakou funkci nebo udělení ceny.

svěřit <komu> (funkci)

Předat někomu konkrétní odpovědnost a pravomoci pro správu úkolu nebo funkce.

lekat se <koho n. čeho>

Lekat se znamená mít obavy, strach, paniku nebo úzkost z čeho/koho.

přitahovat <co koho>

Přitahovat je vyvíjet přitažlivost směrem k někomu nebo něčemu; znamená vyvolávat silnou touhu nebo chuť.

přesvědčit <koho>

Uvést někoho do přesvědčení, že něco je pravda nebo správné.

tupit <koho>

Tupit znamená snižovat účinnost, oslabovat a zmírňovat sílu nebo účinek dané osoby.

utrápit <koho>

Utrápit znamená fyzicky či psychicky trýznit, zneužívat, ubližovat nebo znepříjemňovat život.

vnuknout <co komu>

Vnuknout znamená nápad, myšlenku či pocit vnést do mysli druhého.

ztížit <co komu>

Ztížit komu cokoli: způsobit obtíže, zpomalit nebo učinit náročnější.

zdržet <koho n. co>

Zdržet se znamená odložit nebo zabránit něčemu, odmítnout, odložit nebo odříci něco nebo někoho.

dávat <komu> (cenu)

Přidělit někomu cenu nebo ocenění za úspěch, výkon nebo zásluhy.

nevražit <na koho>

Nevražit na někoho znamená nemít k němu zvláštní náklonnost ani odpor, být neutrální.

dostat <koho>

Dostat: přijmout, obdržet; získat nebo obdržet (něco) od někoho jiného.

povědět <co na koho>

Říci něco určitým člověkem nebo skupinou lidí, obvykle s informacemi nebo názory.

vymluvit <co komu>

Vymluvit znamená odmítnout to, co někdo řekl, nebo navrhl.

uložit <komu> (daň)

Platit (daň) komu - znamená převést finanční prostředky na účet dané osoby.

křičet <na koho>

Křičet znamená volat na někoho s hlasitou a silnou intenzitou.

plést si <koho s kým>

Plést si znamená, že se omylem pletou osoby, události nebo věci.

rozněcovat <koho n. co>

Rozněcovat znamená vzbuzovat a udržovat zájem o nějakou činnost nebo myšlenku.

opojit <koho>

Opojit znamená učinit někoho tak opilým, že jeho smysly jsou ochromeny.

přenechat <co komu>

Přenechat znamená předat, nebo předávat někomu jinému.

upíchat <koho>

Upíchat znamená provést trest smrti ohněm případně oběšením.

uvolnit <koho z čeho>

Uvolnit znamená odstranit zábrany, překážky a nedostupnost: uvolnit člověka z moci, ze strachu, z omezení.

odmítnout <koho n. co>

Odmítnout je forma odpírání či zamítnutí žádosti, požadavku nebo návrhu.

uctívat <koho n. co>

Uctívat znamená vyznávat úctu, oslavovat, věnovat pozornost nebo chválit.

posadit <koho kam>

Posadit: usadit někoho na místo, např. ve voze, na židli, na trůn apod.

zprdávat <koho>

Zprdávat = opouštět nebo opustit někoho; opouštět danou situaci; nerespektovat druhé.

přitížit <komu>

Přitížit znamená přimět jej, aby dělal nebo čelil něčemu obtížnému či nepříjemnému.

vytrhnout <koho> (z práce)

Vytrhnout znamená odstranit z místa nebo situace, ve které se nachází.

kývat <komu>

Kývat na něco/někoho (například souhlasit) - přijmout, schválit návrh/žádost/výzvu.