Určovat - synonyma

stanovovat <co>

Ustanovení čeho nebo čeho hodnoty; předepsání čeho nebo čeho pravidel.

vymezovat

Určovat hranice, omezovat či stanovit podmínky.

vytyčovat

Určovat hranice, meze nebo pozice; stanovit nebo definovat pomocí značek nebo čar.

vytýkat

Vytýkat je polemizovat, poukazovat na nedostatky nebo výtky; vyčítat; kritizovat.

jmenovat <koho>

Jmenovat znamená ustanovit někoho do určitého postavení nebo funkce.

ustanovovat

Ustanovovat znamená oficiálně stanovit, nastavit nebo vytvořit.

nominovat

Nominovat znamená oficiálně navrhnout někoho nebo něco pro určitou úlohu, funkci nebo vyznamenání.

zjišťovat <co>

Zjišťovat znamená objevovat informace nebo skutečnosti o něčem.

rozpoznávat

Rozpoznávat znamená identifikovat či poznat něco, co je již známé.

determinovat

Determinovat znamená určit, stanovit nebo vymezit určité hranice či pravidla.

přidělovat <co komu>

Přidělovat znamená rozdělovat či přiřazovat něco komu.

kárat <koho>

Kárat znamená připomínat někomu jeho chyby nebo nesprávné chování a očekávat, že se to už nebude opakovat.

vyčítat <co komu>

Vyčítat: kritizovat, vytýkat někomu jeho chyby nebo selhání.

stanovovat (cíl)

Stanovovat znamená definovat cíl nebo určit nějaké hodnoty.

zdůrazňovat <co>

Zdůrazňovat znamená přidávat důležitost nebo význam něčemu.

vyčleňovat

Oddělit, odlišit či rozdělit něco od ostatních, oddělit něco (prostor, činnost, dovednost atd.) od jiného.

vysázet <komu> (na zadek)

Plácnout/uhodit někoho.

vyhubovat <komu>

Udělit někomu pokutu, trest či jiný druh postihu za porušení pravidel.

vycvičit <koho> (přísně)

Vycvičit (přísně) znamená naučit člověka či zvíře vykonávat určité činnosti a chovat se podle předem stanovených pravidel.

následovat <koho>

Jít za někým, činit to, co on/ona dělá; dodržovat jeho/její pokyny a postupy.

opatrovat <koho>

Starat se o někoho, vykonávat péči, být jeho dobrým průvodcem a pomáhat mu či jí s potřebami.

konfiskovat <komu> (majetek)

Konfiskovat je vyvlastnit majetek od někoho silou práva.

zaopatřit <koho čím>

Zajistit někomu potřebné věci či služby.

zaujmout <koho> (plně)

Zaujmout znamená přitáhnout jeho pozornost a udělat na něj dojem.

vyklouznout <co komu>

Vyklouznout: uniknout, dostat se z něčeho/z něčí přítomnosti nebo vlivu.

žalovat <koho>

Žalovat znamená podat stížnost či žalobu proti někomu.

zvolit si <koho n. co>

Vybrat si, označit nebo určit někoho nebo něco, co je vhodné pro danou situaci.

být na škodu <komu>

Být na škodu znamená ublížit někomu nebo něčemu, způsobit škodu nebo škodlivý dopad.

seřvat <koho>

Agresivně křičet na někoho, hrubě mu nadávat nebo ho urážet.

přisoudit <co komu>

Přisoudit: dát někomu nebo něčemu něco (např. odpovědnost, právo, jméno).

zahánět <koho>

Zahánět: vymýtit, odstranit, zbavit se (něčeho/někoho).

posmívat se <komu>

Posmívat se (někomu) znamená vyjadřovat nespokojenost, ironii nebo pobavení nad něčím, co dotyčný udělal nebo řekl.

probudit <koho>

Probudit znamená vzbudit někoho z jeho spánku nebo ospalosti.

vybrat <koho>

Vybrat znamená vyčlenit jednu osobu nebo věc z více možností.

překážet <komu>

Bránit někomu ve splnění jeho cílů, zabránit mu v postupu.

zasednout si <na koho>

Zasednout si na někoho znamená požádat osobu o nějakou službu nebo pomoc.

rozmazlovat <koho>

Rozmazlovat znamená dávat někomu neustálou pozornost a přízeň, obdarovávat ho dárky a laskavostmi.

potrestat <koho>

Potrestat znamená udělit trest člověku za provedenou protiprávní činnost.

začlenit <koho n. co kam>

Začlenit znamená umístit kohosi (nebo něco) do již existující struktury nebo systému.

dopadat <na koho> (starosti)

Dopadat na někoho znamená obviňovat jej za následky nebo následky něčeho.

udělit absolutorium <komu>

Povolit někomu (např. řediteli firmy) ukončit své působení s pozitivním hodnocením.

rozčarovat <koho n. co>

Rozčarovat je vyjádření, které znamená zklamat očekávání nebo naděje někoho nebo něčeho.

přinucovat <koho k čemu>

Přinucování je nucení k něčemu, co se musí provést, aby se dosáhlo cíle.

dát se <do koho>

Zaměřit se na někoho/něco; přijmout (či odmítnout) jeho/jeho požadavky.

zneužít <koho n. co>

Zneužít znamená použít někoho nebo něco k vlastnímu prospěchu bez souhlasu druhé strany.