Prokázat - synonyma

zdůvodnit

Zdůvodnit - obhájit, vysvětlit proč je něco tak jak je.

opodstatnit

Doložit fakty nebo důvody, které podporují názor či stanovisko.

ospravedlnit

Ospravedlnit znamená formálně se omluvit a/nebo vysvětlit důvod nesplnění nějaké povinnosti či neschopnosti k něčemu se zavázat.

doložit

Doložit znamená podat důkaz nebo důkazy, které podporují skutečnost nebo tvrzení.

dosvědčit

Potvrdit pravdivost něčeho, udělit důkaz nebo svědectví o něčem.

dovodit

Dovodit znamená odvodit logické závěry z již známých informací.

projevit (odvahu)

Odvážit se jednat nebo mluvit, i když je to obtížné nebo nebezpečné.

osvědčit

Potvrdit pravdivost, správnost nebo pravost něčeho.

ukázat

Ukázat: předvést, zobrazit, ukázat někomu cestu, vysvětlit.

dokázat (vinu)

Prokázat, že se někdo dopustil určitého činu, a potvrdit tak jeho vinu.

odvodit

Odvodit znamená vyvodit, vyčíst a extrahovat něco ze zdroje, jako například závěry nebo conclusion z logického příkladu.

podat důkaz

Předložit důkaz na potvrzení něčeho; doložit fakta, aby bylo zjištěno, zda je něco pravdivé.

udělat (službu)

Udělat službu: provést něco pro ostatní, obětovat čas nebo úsilí, aby jim bylo užitečné.

učinit <co pro koho>

Učinit: vykonat něco pro někoho; uskutečnit, uskutečnit činnost, aby se něco splnilo.

rozdráždit <koho>

Rozdráždit znamená vyvolat nepříjemné emoce nebo vzrušení u druhého člověka.

podporovat <koho>

Přispívat k tomu, aby daná osoba měla úspěch, tím, že jí poskytneme podporu a pomoc, aby dosáhla svých cílů.

podněcovat <koho>

Podněcovat znamená vyvolávat či stimulovat jistou činnost, názor či zájem.

dorážet <na koho>

Naléhavě a opakovaně dotazovat se na něco, prosit nebo důrazně prosit o něco.

mít <koho k čemu>

Mít znamená vlastnit nebo užívat nějakou věc nebo osobu k určitému účelu.

upozornit <koho> (předem)

Upozornit znamená varovat ho předem o něčem.

osvědčit (starostlivost)

Osvědčit starostlivost znamená prokázat, že se o něco staráte s opravdovou pozorností a úsilím.

řadit <koho k čemu>

Řadit znamená uspořádat něco do určitého pořádku nebo podle určitého klíče.

ukázat se

Ukázat se znamená ukázat se někomu nebo něčemu jako signál, že se objeví nebo přišli.

pomluvit <koho>

Pomluvit koho znamená šířit nepravdivé a zkreslené informace o tomto člověku, které ho znevažují.

uvidět <koho n. co>

Uvidět: spatřit, objevit, zaznamenat, pozorovat; znamená vidět něco/někoho nebo něco pozorovat.

obdařit <koho čím>

Obdařit znamená darovat někomu něco.

zmocnit <koho k čemu>

Zmocnit se čeho/koho: udělit někomu oprávnění k činům nebo získat právo na něco.

opatrovat <koho>

Starat se o někoho, pečovat o něho, péčí ho obklopovat, dbát na jeho bezpečí a dobře-být.

strčit <koho kam>

Strčit znamená fyzicky nebo symbolicky přikládat něco do jiného. Když se řekne "strčit někoho kam", znamená to, že se dotyčný násilím nebo úmyslně přikládá do něčeho jiného.

vyčíhat <koho n. co>

Číhat = bedlivě sledovat, pozorovat, očekávat.

znevážit <koho n. co>

Znevážit znamená očernit, ponížit, ponižovat, zpochybňovat či zlehčovat hodnotu koho nebo čeho.

vypuzovat <koho>

Vypuzovat znamená násilně odstranit, vyhnat nebo vyřadit kohokoliv.

dohlížet <na koho>

Dohlížet znamená pečovat o něj, dohlížet na něj, dbát na to, aby dělal to, co má.

dopravovat <koho n. co> (s eskortou)

Dopravovat znamená převést osobu nebo věc z místa na místo s eskortou.

dostávat <z koho> (přiznání)

Dostávat znamená získávat nějakou formu přiznání od dané osoby.

vymámit <co z koho>

Vymámit: donutit někoho, aby se vzdal něčeho.

přepadnout <koho>

Přepadnout znamená napadnout, útočit nebo se dopustit násilí na někom v nečekaném útoku.

umučit <koho>

Umučit znamená přísně trestat nebo trýznit fyzickým nebo psychickým způsobem, až do smrti.

ovládnout <koho> (vztek)

Udržet kontrolu nad emocemi a nedovolit, aby vztek ovládl situaci.

zbavit <koho> (moci)

Odstranit moc nebo autoritu nad někým; zbavit koho možnosti být autoritou nebo mít moc.

dokazovat (vinu)

Dokazovat vinu je proces, při kterém se předkládají důkazy, které naznačí, že se osoba dopustila určitého činu.

přesvědčivý (důkaz)

Přesvědčivý: schopnost udělat něco tak, aby to bylo věřitelné a přesvědčivé.