Prokázat - synonyma
Celkem nalezeno 14 synonym ke slovu prokázat.
Význam: Prokázat znamená doložit skutečnost, že něco je pravdivé či správné.
zdůvodnit
Zdůvodnit - obhájit, vysvětlit proč je něco tak jak je.
opodstatnit
Doložit fakty nebo důvody, které podporují názor či stanovisko.
ospravedlnit
Ospravedlnit znamená formálně se omluvit a/nebo vysvětlit důvod nesplnění nějaké povinnosti či neschopnosti k něčemu se zavázat.
doložit
Doložit znamená podat důkaz nebo důkazy, které podporují skutečnost nebo tvrzení.
dosvědčit
Potvrdit pravdivost něčeho, udělit důkaz nebo svědectví o něčem.
dovodit
Dovodit znamená odvodit logické závěry z již známých informací.
projevit (odvahu)
Odvážit se jednat nebo mluvit, i když je to obtížné nebo nebezpečné.
osvědčit
Potvrdit pravdivost, správnost nebo pravost něčeho.
ukázat
Ukázat: předvést, zobrazit, ukázat někomu cestu, vysvětlit.
dokázat (vinu)
Prokázat, že se někdo dopustil určitého činu, a potvrdit tak jeho vinu.
odvodit
Odvodit znamená vyvodit, vyčíst a extrahovat něco ze zdroje, jako například závěry nebo conclusion z logického příkladu.
podat důkaz
Předložit důkaz na potvrzení něčeho; doložit fakta, aby bylo zjištěno, zda je něco pravdivé.
udělat (službu)
Udělat službu: provést něco pro ostatní, obětovat čas nebo úsilí, aby jim bylo užitečné.
učinit <co pro koho>
Učinit: vykonat něco pro někoho; uskutečnit, uskutečnit činnost, aby se něco splnilo.
Podobná synonyma
zamilovat se <do koho>
Zamilovat se
vyslýchat <koho>
Vyslýchat označuje postup prováděný policií, státními orgány nebo jinými autoritami, kdy se snaží získat informace od někoho.
odbýt <koho>
Odbýt znamená odstranit či odmítnout někoho nebo něco. To může být odmítnutí návrhu, názoru nebo žádosti.
zabít <koho>
Zabít: způsobit smrt násilím, fyzickou či psychickou silou.
vymámit <co z koho>
Vymámit: donutit někoho, aby se vzdal něčeho.
odvléci <koho kam>
Odvléci: přesunout někoho nebo něco jinam; přenést někoho nebo něco někam jinam.
udělat poklonu
Udělat poklonu znamená projevit úctu nebo poctu někomu, např. sklonit se nebo se před ním uklonit.
sekýrovat <koho>
Sekýrovat znamená přísně a důsledně kritizovat, napadat nebo hodnotit.
uhájit <koho n. co>
Uhájit: bránit, obhájit, ochránit, zachovat.
upozornit <koho na co>
Upozornit = informovat o něčem, co je potřeba vědět; zdůraznit povinnost či zásadu.
nevyhovující (důkaz)
Nevyhovující důkaz je důkaz, který není dostatečný pro jakýkoliv účel, např. pro doložení tvrzení nebo prokázání skutečnosti.
utlouci <koho>
Utlouci znamená fyzicky nebo psychicky donutit někoho k něčemu.
udělat si procházku
Udělat si procházku znamená vydat se na krátkou cestu pěšky, obvykle k relaxaci nebo jako volnočasovou aktivitu.
mentorovat <koho>
Mentorovat znamená poskytovat rady, podporu a vedení jiné osobě, aby mohla dosáhnout svého cíle.
nakazit <koho>
Nakazit
soužit <koho>
Soužití je forma harmonického spolužití dvou nebo více osob, které si navzájem vyhovují a respektují se.
znát <koho>
Znát někoho znamená být s touto osobou obeznámeni, znát jeho způsob myšlení a povahu.
vykrádat <koho n. co>
Vykrádat znamená ukrást něčí majetek neoprávněně a bez souhlasu.
srazit <koho>
Srazit: snížit hodnotu, množství nebo velikost čeho (člověka, cenu, náklady, úroveň atd.).
podat demisi
Podat demisi znamená oficiálně rezignovat na svůj úřad či post.
vyklidit <koho>
Vyklidit: opustit místo, umístit osobu mimo dosah.
vypravit <koho n. co>
Vypravit znamená odeslat, dopravit nebo doručit něco nebo někoho na určené místo.
připravit <koho o co>
Připravit: předem přizpůsobit nebo předem připravit něco pro budoucí použití.
trápit <koho> (svědomí)
Způsobovat někomu vnitřní utrpení a vztek při přemýšlení o svých skutcích/chybách.
odrazovat <koho od čeho>
Odrazovat znamená působit proti něčímu cíli či snaze, bránit jeho dosahování.
vyklešťovat <koho n. co>
Vyklešťovat znamená rychle a násilně odstranit někoho či něco z veřejného prostranství.
zasáhnout <koho>
Zasáhnout znamená ovlivnit situaci či člověka silou, aby se události vyvinuly do požadovaného směru.
ochránit <koho n. co>
Zabránit poškození nebo újmě člověka či věci.
přesvědčivý (důkaz)
Přesvědčivý: schopnost udělat něco tak, aby to bylo věřitelné a přesvědčivé.