Starý - synonyma
Celkem nalezeno 26 synonym ke slovu starý.
Význam: Starý se obvykle používá k označení něčeho, co je starší nebo má větší stáří než běžné. Je to i označení pro něco zanedbaného nebo zastaralého.
nezpůsobilý (práce)
Nezpůsobilý je někdo, kdo není schopen plnit požadavky na vykonávání práce.
zmrzačený
Zmrzačený znamená fyzicky či psychicky zdeformovaný nebo zraněný.
rozbitý
Rozbitý: rozdrcený nebo roztrhaný na kousky; poškozený nebo zničený.
porouchaný
Porouchaný - nefunkční, poškozený, poškozený částečně nebo úplně zničený.
vyřazený
Vyřazený se vztahuje na to, že něco nebo někdo byl odstraněn nebo propuštěn z činnosti.
starobylý
Starobylý se odkazuje na něco, co je staré, dávné a tradiční.
starodávný
Starodávný je přívlastek, který označuje věci, události nebo významnost z minulosti, která je datována do minulosti.
dávný
Dávný se obvykle používá pro označení něčeho, co je velmi staré nebo se stalo v dávné minulosti.
letitý
Letitý je pojem používaný k označení dlouhodobého trvání, obvykle více než jednu generaci.
mladý
Mladý je označení pro osobu, která je relativně mladá, obvykle mladší než 18 let. Může také být použito ke zdůraznění dynamiky a energie.
zastaralý
Zastaralý znamená zastaralý nebo zastaralý, což znamená, že je zastaralý nebo zažitý.
nemoderní
Nemoderní je starší a zastaralý; znamená, že není aktuální, moderní ani nový.
moderní
Moderní se vztahuje k současnému vývoji, který je založen na inovaci a technologickém pokroku.
předešlý
Předešlý: předcházející, předchozí.
dřívější
Dřívější = předchozí, předtím než nastal současný stav nebo událost.
někdejší
Někdejší se obvykle používá k popisu něčeho, co bylo v minulosti, ale již není aktuální.
bývalý
Bývalý se vztahuje na osobu, objekt nebo situaci, která se již nestala aktuální.
dosavadní
Dosavadní: existující až do tohoto okamžiku, předchozí; dosud.
nový
Nový: čerstvý, nezkušený, nedávno objevený nebo vyrobený.
původní
Původní: počátek, původ, začátek, zdroj. Shrn: Prvotní začátek, zdroj čehokoliv.
obvyklý
Obvyklý znamená běžný, tradiční, něco, co se děje často nebo je běžnou součástí.
pravidelný
Pravidelný se vztahuje k něčemu, co je provedeno ve stejnou dobu nebo v stejném intervalu.
běžný
Běžný se obecně používá pro popis něčeho, co je běžné, obvyklé nebo časté. Označuje situace, které se vyskytují často a jsou předvídatelné.
odlišný
Odlišný znamená rozdílný, nesourodý, specifický; případně odchylný od běžného nebo obvyklého.
osvědčený
Osvědčený znamená spolehlivý, prověřený, důvěryhodný.
zkušený
Zkušený znamená mající mnohaleté zkušenosti nebo praxi s čímkoli.
Podobná synonyma
původní (smysl)
Původní: vznik, počátek.
původní dílo (slovesné)
Původní dílo je jedinečný kus umění, který byl vytvořen autorem jako originální výtvor.
manžel (bývalý)
Manžel (bývalý) je osoba, která byla kdysi s druhým ve validním manželském vztahu, ale jejich manželství bylo ukončeno.
práce
Práce je činnost, při které člověk vykonává různé úkoly k dosažení určitého cíle.
pouštět se do (práce)
Začít se systematicky věnovat nějaké práci; pustit se do ní s plnou vervou.
výsledek (práce)
Výsledek je konečný produkt činnosti, který byl dosáhl po určitém úsilí.
nekvalitní (práce)
Nekvalitní práce je práce která nedosahuje požadované úrovně kvality.
pravidelný (tisk)
Pravidelný tisk znamená tiskovou publikaci, která je vydávána ve stejném formátu s pravidelnými intervály.
výsledky (práce) programu
Výsledky programu jsou všechny produkty či výstupy, které daný program generuje.
představit (nový produkt)
Představit nový produkt znamená prezentovat jeho funkce, výhody a přednosti veřejnosti.
původní typ
Původní typ je prvotní nebo základní forma nebo typ, který má být napodoben nebo zlepšen.
uložit (hodně práce)
Uložit znamená pořádek udělat, úkol splnit nebo informace zaznamenat.
původní znění
Původní znění: Původní stav nebo podoba něčeho. Shrnutí: Původní stav, nebo podoba něčeho před změnou.
důkladný (práce)
Důkladný: pečlivý, detailní, přísný, s pozorností provedený.
dávný (věk)
Dávný je pojem označující čas dávno minulý, starobylý, období velmi vzdálené současnosti.
propustit z práce <koho>
Propustit z práce - ukončit pracovní poměr s někým, obvykle z důvodu nezpůsobilosti nebo nevyhovujícího chování.
nucené práce (v Rusku)
Nucená práce v Rusku je práce, kterou je nutné provádět za podmínek, které jsou neúměrné její výši odměny nebo její zdravotnímu stavu.
vzít (do práce)
Vzít znamená získat nebo přijmout do práce, pověřit někoho nebo něco, zavázat se k něčemu nebo převzít odpovědnost.
způsoby práce
Způsoby práce jsou metody a postupy, které se používají k dosažení požadovaných cílů a výsledků.
téměř nový
Téměř nový: krátce použitý, v dobrém stavu, nevyužitý nebo mírně poškozený.
nezpůsobilý
Nezpůsobilý znamená neschopný, nemající schopnosti, schopnosti nebo dovednosti pro něco.
moderní (doba)
Moderní doba je období pozdního 19. století až současnosti, charakterizované vysokou technologickou úrovní a rychlou společenskou a kulturní změnou.
příjem (pravidelný)
Příjem je periodický přísun finančních prostředků nebo jiných hodnot.
mladý věk
Mladý věk je období v životě člověka mezi dospíváním a dospělostí. Je to období, kdy se člověk učí, vyvíjí se a vytváří si svou vlastní identitu.
vzít <koho> do práce
Vzít někoho do práce znamená zaměstnat ho na trvalý či dočasný úvazek a přizpůsobit mu pracovní podmínky.
propustit (z práce)
Propustit znamená odvolat člověka z jeho funkce nebo z nějaké pozice.
vyhodit (z práce)
Vyhodit znamená propustit z práce, definitivně se zbavit něčí služby.