Určit - synonyma
Celkem nalezeno 16 synonym ke slovu určit.
Význam: Určit znamená ustanovit, definovat, stanovit nebo vymezit.
oznámit <co> (policii)
Udělat hlášení policii o
shodit <koho>
Shodit je časté slovní spojení, které znamená odstranit nebo vyhodit někoho z místa nebo pozice.
uvést <co>
Uvést: zahájit, začít; provést něco, nastolit.
označit
Označit znamená specifikovat nebo identifikovat něco jedinečným způsobem.
prozradit <co>
Odkrýt, zjevit; sdělit tajemství nebo informaci, která byla dříve skrytá.
zbavit se <čeho>
Odstranit, opustit, zbavit se čeho.
stanovit <co>
Stanovit: vymezit, určit, definovat.
vymezit
Vymezit znamená definovat, určit hranice nebo význam pojmu.
vytyčit
Stanovit, ohraničit, určit míru či směr.
vytknout
Vytknout znamená vyslovit názor nebo kritiku někomu jinému.
jmenovat <koho>
Jmenovat znamená určit někoho určitou funkcí, úřadem nebo místem.
ustanovit
Ustanovit znamená stanovit, zřídit nebo vyhlásit něco jako platné a závazné.
nominovat
Nominovat znamená udělit někomu oficiální čest nebo pozici.
zjistit <co>
Zjistit: poznat, dostat se k informacím; prozkoumat, objevit pravdu.
rozpoznat
Uhodnout, identifikovat; zjistit, prozkoumat.
determinovat
Determinovat znamená určit, stanovit nebo rozhodnout o určité věci.
Podobná synonyma
odvodit <co z čeho>
Odvodit znamená "vyvodit nebo učinit závěr z dřívějších informací nebo argumentů".
rozdráždit <koho>
Rozdráždit znamená vyvolat nepříjemné emoce nebo vzrušení u druhého člověka.
vtékat <do čeho>
Vtékat znamená proudit nebo protékat do něčeho, například voda do nádoby nebo proud slov do uší.
vzrušit <koho>
Vzrušit znamená vzbudit silné emoce nebo touhu u druhé osoby.
nedbat <čeho>
Nedbat znamená ignorovat nebo přehlížet něco; zanedbat, nevěnovat pozornost nebo ignorovat danou situaci.
vyplývat <z čeho>
Vyplývat znamená odvozovat informace nebo závěry z daných faktů a okolností.
porazit <koho> (autem)
Porazit někoho autem znamená srazit ho autem, než jej dostihne.
zmocnit se <čeho>
Zmocnit se: uchopit, získat nebo udržet něco.
zatlačit <na koho>
Vyvinout tlak na někoho fyzicky nebo psychicky, aby učinil něco, co nechtěl.
schovávat se (před policií)
Schovávat se znamená skrývat se před policií v naději, že není zaznamenána její přítomnost.
připravit <koho o co>
Připravit: předem udělat nebo dokončit vše potřebné pro úspěšný průběh něčeho.
znavit <koho>
Znavit je schopnost najít a pochopit něčí specifickou potřebu nebo situaci a přizpůsobit se jí.
ponořit se <do čeho>
Ponořit se do něčeho znamená dostat se do toho, zapojit se do činnosti, jež vyžaduje větší soustředění nebo pozornost.
získat <koho pro co>
Získat: vyhrát, dosáhnout, získat něco (např. informace, práva, zkušenosti, dovednosti).
pustit <koho kam>
Pustit: umožnit někomu jít, opustit místo nebo situaci; propustit, uvolnit, odpustit.
uhodit <koho>
Uhodit: fyzicky napadnout nebo zasáhnout někoho silou, aby to vyvolalo bolest nebo zraňování.
zaměstnat <koho>
Zaměstnat znamená přijmout někoho do pracovního poměru s finanční odměnou za práci.
starat se <o koho>
Starat se o koho znamená pečovat o někoho, dbát na jeho potřeby a zajišťovat mu dobré životní podmínky.
vyhodit <koho>
Vyhodit znamená odstranit, případně odmítnout či vyloučit někoho.
angažovat se <za koho>
Angažovat se znamená přijmout aktivní zapojení do něčeho ve prospěch druhého člověka nebo skupiny.
vypravit <koho n. co>
Vypravit znamená odeslat, dopravit nebo doručit něco nebo někoho na určené místo.
těžit <z čeho>
Těžit znamená vybírat, sbírat nebo získávat něco, obvykle přírodní suroviny, energetické zdroje nebo zisk.
plést se <do čeho>
Plést se znamená míchat se nebo se mezi něčím zamotat, obvykle do něčeho komplikovaného.
upozornit <koho nač>
Upozornit: zdůraznit důležitost něčeho, aby se na to zaměřila pozornost člověka či skupiny.
difamovat <koho n. co>
Difamovat znamená šířit nepravdivé informace o někom či něčem, aby se jeho či jeho reputace poškodila.
uvalit <na koho> (daně)
Uvalit na koho daně: naložit daně na někoho jako povinnost.
přepadnout <koho>
Přepadnout
ničit <koho>
Ničit
klamat <koho>
Klamat
vyloučit <koho>
Vyloučením se rozumí odstranění osoby z nějakého procesu nebo situace.