Stanovení - synonyma

umístění

Umístění znamená určení pozice, místa nebo polohy něčeho.

poloha

Poloha je místo nebo pozice, ve které se něco nachází.

osazení

Osazení je slovo používané pro označení počtu a druhu součástek umístěných na elektrickém nebo mechanickém zařízení.

pochování

Umístění mrtvého těla do hrobu, rakve nebo jiného místa pro pohřeb.

pohřbení

Pohřbení je ceremoniální obřad, při kterém se tělo zemřelého ukládá do hrobu nebo jiného místa za účelem posledního odpočinku.

nařízení

Nařízení je oficiální rozhodnutí nebo příkaz, který je vydán vládou, úřadem nebo jinou autoritou a musí být dodržován.

rozkaz

Rozkaz je příkaz, nařízení či instrukce od nadřízeného, které je třeba vykonat.

určení

Určení je rozhodnutí o budoucnosti nebo cíli, které někdo nebo něco dělá.

pryč (rozkaz)

Pryč: odchod, odejít.

určení místa

Určení místa je proces určení polohy nebo umístění osoby, věci nebo místa.

určení v prostoru

Určení je proces identifikace nebo stanovení požadované hodnoty, vlastnosti nebo příznaku.

rozkaz (k zatčení)

Příkaz k provedení určité činnosti, např. zatčení.

provést (rozkaz)

Provést rozkaz znamená splnit určité úkoly požadované předem.

získat dobré umístění (na kole)

Získat dobré umístění na kole znamená dosáhnout na vysokou pozici v závodě nebo dobrý čas na trati.

určení (nemoci)

Určení je proces diagnostikování nemoci, ve kterém se získávají informace opacientovi a umožňuje lékaři stanovit diagnózu.

zachovávat (nařízení)

Udržovat, dodržovat; plnit, provádět; dbalý, věrný; respektovat, přenášet.

určení hodnoty

Určení hodnoty je proces stanovení tržní nebo oceňovací hodnoty aktiv nebo podniku.

určení (světových stran)

Určení je proces stanovení cíle nebo směru, např. stanovení hranic mezi světovými stranami.

zrušovat (nařízení)

Zrušování znamená oficiální zastavení nebo anulování čehokoliv, jako například zákonů, smluv, nástrojů nebo dohod.

krajní poloha

Krajní poloha je nejextrémnější stav nebo umístění, do kterého se daná věc může dostat.

provést rozkaz

Splnit požadavek či rozkaz daný někým jiným; naplnit jeho očekávání.

provádět (rozkaz)

Provádět: splnit, realizovat, uskutečnit, vykonat.

rušit (nařízení)

Rušit znamená přerušit (platnost) zákona, nařízení nebo jiného pravidla.