Nezměnitelný - synonyma

nevyhnutelný (porážka)

Nezadržitelný, nutný, nevyhnutelný - všechny tyto slova shrnují význam slova "nevyhnutelný", což znamená předem stanovenou, neměnnou, nezbytnou porážku.

nutný

Necessary (nutný): potřebný, nezbytný, naléhavý; nutný pro splnění daného úkolu nebo požadovaného stavu.

nezbytný

Nepostradatelný; nutný, nezbytný; bez kterého nelze dělat to, co je třeba.

neměnný (zákon)

Neměnný zákon je zákon, který je nastaven na trvalou a nezměnitelnou úroveň.

neproměnný

Neproměnný je pojem označující něco, co nemění svou podstatu ani vlastnosti a zůstává stejné.

neodvratný (osud)

Neodvratný osud je situace, kterou nelze zvrátit nebo změnit. Je to nevyhnutelný konec.

nevyhnutelný

Nepříjemný, ale nutný; nevyhnutelný znamená, že je nezbytné, aby se situace vyřešila.

nezvratný

Nezvratný: nelze změnit, není možné odvrátit ani změnit; definitivní, neodvolatelný.

etický (zákon)

Etika je obecný zákon, který řídí chování, rozhodování a morální standardy.

zákon

Zákon je soustava pravidel, která definuje způsob, jakým se lidé chovají a reguluje jejich vzájemné chování.

přijmout (zákon)

Přijmout zákon znamená schválit jeho pozměňovací návrh pomocí hlasování a zařadit jej do platného právního systému.

porážka (úplná)

Úplná porážka je zcela jasná a nemilosrdná prohra, ve které není naděje na záchranu.

porážka

Neúspěch, selhání, prohra, případně také zklamání nebo nedobytí cíle.

nedodržet (zákon)

Nedodržet zákon znamená porušit jeho pravidla a uložené sankce.

osud

Osud je nevyhnutelná nebo nepředvídatelná událost, která je předurčena nebo ovládána silou, která je vyšší než člověk.

osud (předurčený)

Osud je předurčená cesta, kterou člověk musí následovat - nezávisle na své vlastní volbě.

přisuzovat <komu> (osud)

Přisuzovat osud : odpovídat za výsledky činů nebo určitých událostí.

složitý (osud)

Náročný, zapeklitý, často zmatený, nevyzpytatelný, obtížně pochopitelný.

neměnný

Neměnný znamená, že je stálý, nezměněný a nezměnitelný.

určit (osud)

Urcení osudu je myšlenka, že lidé nemají volnou vůli, ale jsou ovládáni některými věcmi, které jsou již dány.

vnucovat (zákon)

Vnucovat znamená násilím prosazovat nebo nutit něco, co není v souladu s vůlí jiných lidí.

přestupovat zákon

Přestupování zákona znamená porušování předpisů nebo zákonů.

mimo zákon (osoba)

Osoba mimo zákon je někdo, kdo porušuje zákony a je nezákonný.

mravní zákon

Mravní zákon je systém morálních zásad, který určuje, co je správné a co je špatné.

ctít (zákon)

Ctít zákon znamená dodržovat jeho pravidla a respektovat jeho autoritu.

zlý osud

Zlý osud je fenomén, který se týká nešťastných událostí, které se dějí v našem životě, a které jsou nad naší kontrolou.

mít platnost (zákon)

Mít platnost znamená mít pravomoc a autoritu; zákon je platný, pokud je podepsán a schválen.

dodržet (zákon)

Dodržovat zákon znamená plnit povinnosti a respektovat stanovená pravidla.

vyhlašovat (zákon)

Vyhlašovat znamená oznamovat, vyhlásit nebo prohlásit nějakou věc jako zákon.

neodvratný

Neodvratný je to, co je nezvratné, nedá se změnit a jde to už proti nám.

stav mimo zákon

Stav mimo zákon je situace, kdy je člověk nebo skupina obyvatel vystaveno vyššímu právnímu riziku, než je běžné.